Budeme mít štěňátko! Z malého uzlíčku štěstí, který nejčastěji pořizujeme kvůli dětem, se postupně stává dospělá „bytost“, vyžadující naší péči, lásku a pozornost. Neseme za něj plnou odpovědnost, a měli bychom se podle toho také chovat. Správná výchova a péče jsou totiž základem spokojeného soužití páníčka a zvířete.

Co když ale nastanou komplikace? Umíme čelit nástrahám výchovy a zvládneme neočekávané situace?

Paraziti

Bahno, vysokou trávu či neidentifikovatelná páchnoucí překvapení psi prostě milují. Někdy si však kromě nánosu bláta přinesou domů i nevítané hosty – parazity. K vnějším řadíme především blechy a klíšťata, k vnitřním pak škrkavky či tasemnice.

„Pokud už je váš pes zablešený, je určitě lepší sáhnout po chemických antiparazitikách, které zahubí blechy ve všech stadiích. Kromě pečlivého odblešení zvířete však musíme vyčistit a odblešit všechna místa doma, kde se blechy mohly usídlit, jako jsou psí pelíšky, koberce, pohovky a podobně,“ upozorňuje na nutná opatření Zuzana Novotná, specialistka na výchovu a výživu psů z e-shopu Spokojenypes.cz.

Jako prevenci před vnějšími parazity můžete použít například žvýkací tablety pro psy s až tříměsíčním účinkem, spot-on přípravky, které se aplikují zvířeti na krk, pronikají do kůže a chrání až tři měsíce, nebo na celou sezonu tradiční psí antiparazitární obojky.

Účinnou prevencí před nákazou vnitřními parazity je pravidelné odčervování. S ním začínáme již u štěněte, a to v intervalu jedenkrát za půl roku. Odčervujeme pomocí tablet nebo kapek. A nezapomínejte také na povinné očkování.

Línání

Línání psů je fyziologický proces obnovy srsti. Děje se tak prakticky po celý rok, ale nejvíce ho pozorujeme na jaře a na podzim. V jarních měsících líná zimní srst, v podzimních je naopak letní srst nahrazována delším a hustším zimním kožichem.

Právě na jaře a na podzim je vhodné uvolněnou srst vyčesávat speciálním kartáčem. 

Hárání

Může se dostavit v 6 měsících věku, ale také třeba až v 16 měsících. Není proto nutné panikařit, pokud roční fena ještě nehárala. Malá a střední plemena začnou hárat většinou dříve, velká později. Celková doba hárání se přitom pohybuje v rozmezí mezi 14–21 dny. V období, kdy fena hárá, může být dost neposlušná, může utíkat. Cyklus se přitom opakuje zpravidla každého půl roku, u obřích plemen k němu dochází většinou pouze jednou ročně.

Fence chované v bytě pořiďte hárací kalhotky, které zabraňují zašpinění podlah. Pokud se chcete vyhnout nechtěnému nakrytí, musíte ji venku bedlivě hlídat. Existující také odpuzovací spreje proti dotěrným psům. Jejich účinek však nemusí být stoprocentní, stejně tak hárací kalhotky krytí nezabrání.

Porod

Fenka může mít štěňata již od prvního hárání. Takže pokud nechcete štěňata, zvažte kastraci. Máte výstavní fenu s průkazem původu? Pak pro vás platí určitá pravidla krytí. Chovatelskými kluby je stanoven minimální i maximální věk feny, stejně tak počet vrhů. Zpravidla to bývá tak, že fena může být nakryta mezi 15. měsícem a 8. rokem, později pouze po schválení výborem klubu. Během kalendářního roku může mít výstavní fena pouze jeden vrh.

Porod štěňat je fyziologická záležitost, i tak je ale lepší být „při ruce“. Většina fen však rodí zcela spontánně a obvykle lidskou pomoc nepotřebují. Samotný porod je mnohahodinová záležitost, a proto je vhodné feny zbytečně neznervózňovat přílišnou nervozitou či uspěchaností. Délka březosti je v průměru 63 dní, přičemž fyziologické rozmezí délky gravidity se pohybuje od 58 do 70 dní.

Příznaky blížícího se porodu bývají naštěstí většinou natolik výrazné, že si jich všimne i laik. Již 24–48 hodin před porodem začíná být fena neklidná, přechází z místa na místo, přestane jíst, častěji močí, staví si „hnízdo“, do kterého si nosí hračky, a občas zrychleně dýchá. Zvětšuje se jí mléčná žláza a někdy můžete pozorovat i vytékající mlezivo.

Štěňata mohou z porodních cest vycházet napřed jak hlavičkou, tak i zadečkem. Většinou ještě v porodních cestách praská první z obalů, ve kterých je štěně uloženo. Uvolněná plodová voda zvlhčí porodní cesty a usnadní porod. Druhý obal fena po vypuzení rozkousne. Zvláště u nezkušené feny někdy musíte obaly roztrhnout sami. Po vypuzení mláděte fena obvykle překousne pupeční šňůru (pokud již není přerušena) a olizuje štěně, čímž z něj odstraňuje plodové obaly a intenzivním olizováním stimuluje dýchání a srdeční činnost mláděte. Pokud fena pupeční provazec nepřeruší, je vhodné ho opatrně přetrhnout.

Kastrace

Názory na kastraci se velmi různí. Veterináři ji doporučují ze zdravotních důvodů, pracovníci útulků jako prevenci před zbytečným množením či nechtěným krytím. Psí trenéři zase z výchovných důvodů. Majitelé, kteří však mají doma jen jednoho psa, kastraci často zavrhují, jelikož k ní nevidí důvod.

„Je vhodné majiteli poskytnout dostatek informací. Pokud se pro ni rozhodne, ideální věk psa je po pohlavní dospělosti a vzhledem k narkóze raději v mladším věku. Psí senioři už mohou anestezii nést hůře, proto se preventivní zákroky tolik nedoporučují,“ poukazuje na možná rizika Novotná. Pokud bychom vykastrovali štěně, hrozí, že štěnětem i zůstane.

U fen, pokud by tento zákrok měl sloužit především jako prevence před zánětem dělohy či nádory mléčných žláz, je veterinárními lékaři doporučován „co nejdříve“. Čím později se totiž kastruje, tím menší je šance, že bude jako prevence účinná. Zároveň je vhodné nechat fenu pohlavně dospět, tedy nechat ji alespoň jednou odhárat. Kastrace s sebou přináší možné zdravotní komplikace. Zejména u fen se jedná o poměrně náročnou operaci, přičemž záleží i na způsobu provedení – zda se bere celá děloha, nebo jen vaječníky.

„S kastrací je často spojovaná obezita, to ale není nijak prokázáno. Z vlastní zkušenosti však mohu říct, že po kastraci mají psi větší chuť k jídlu, proto je vhodné jim krmnou dávku hlídat,“ dodává Novotná.

Výchova

Plemena jednoduchá na výchovu téměř neexistují. Vždy totiž záleží na tom, jaký člověk si je pořizuje a jakou povahu má konkrétní pes. Mezi základní pravidla výchovy patří zejména trpělivost a důslednost. Je nutné správné chování odměňovat, špatné chování nedovolit.

Na druhé straně však nedokážeme změnit inteligenci psa ani jeho aktivitu. Spolu s dobrým výcvikářem ale dokážeme ovlivnit poslušnost a případně i vztahy s jinými psy. Není to jednoduché, ale dá se pracovat dokonce i s agresivitou či strachem. Nastavení hranic a jejich striktní dodržování jsou tedy alfou a omegou spokojeného soužití zvířete a páníčka.

„Jak poznáme, že nám pes začíná přerůstat přes hlavu? Dělá si co chce, nerespektuje nás a neposlouchá naše povely. V takové chvíli jsme někde udělali chybu a často si s tím sami neporadíme,“ říká Novotná, která v takové chvíli doporučuje vyhledat pomoc výcvikáře. „Pokud s pejsky nemám vůbec žádnou zkušenost, vždy je lepší docházet k výcvikáři už od štěněte nebo výchovu alespoň s někým konzultovat. V dobré víře často napácháme více škod, než si myslíme.“