Pár metrů od vchodu do jeskyně, u výtoku Jedovnického potoka, stojí několik hasičských aut a zdravotnická služba. Přes hluk čerpadel není téměř slyšet vlastního slova. U malého otvoru, kterým vyvěrá potok, stojí několik mužů, kteří čekají na pokyny.
Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Ale všichni jsou odhodláni udělat vše pro to, aby vytáhli potápěče, který uvízl o šedesát metrů dál, v hloubce tří metrů. „Ve vodě je téměř nulová viditelnost,“ naznačuje velitel policejních potápěčů Filip Lipovský, že není o co stát.
Po setmění možná na někoho padne úzkost, ale i na tmu jsou záchranáři vybaveni. Prostor u jeskynního otvoru osvětluje několik reflektorů.
Minuty plynou jako voda odčerpávaná z podzemí. Občas se mezi muži strhne větší pohyb, velitel záchranářů rozhazuje rukama a něco naznačuje. Všichni s nadějí hledí k jeskyni a čekají, jak to dopadne.
Potápěč je naštěstí naživu. Kolegové mu do podzemí posílají kyslík a nápoje.
A najednou je tady chvíle, na kterou všichni čekali. Z jeskyně se vynoří pár mužů, kteří nesou potápěče na nosítkách. Téměř běží, aby podchlazeného muže co nejdříve dopravili do vyhřívaného stanu k lékaři, který ho ihned ošetří.
Naštěstí není nijak vážně zraněný, ale je podchlazený a v šoku. Po několika hodinách strávených v podzemí musí pobýt alespoň den pod dozorem zdravotníků v nemocnici.
Práce speleologů, hasičů a policistů však nekončí. Musejí ještě odklidit všechna čerpadla, hadice a reflektory. Všichni jsou vyčerpaní, ale i přes chladné počasí a studenou vodu je hřeje dobrý pocit. Zachránili jeden lidský život. A to rozhodně stojí za to.