Za partnerkou by rys musel urazit desítky i stovky kilometrů přes dálnice a zastavěné oblasti. Samice totiž žijí na Šumavě nebo v Moravskoslezských Beskydech. O tom, že by některé přivezli do jeho domova, přírodovědci neuvažují. „Není třeba zasahovat do přirozeného běhu přírody. I Kryštof sem přišel z Beskyd. Snad se to podaří také samici,“ doufá zoolog.
Šelma si své rozsáhlé teritorium stále značkuje. „Jeho domovský okrsek se rozkládá na dvou stech kilometrech čtverečních,“ odhadl Duľa.
Podle něj Kryštofa nevyhnali ani přemnožení divočáci, kteří obvykle hodují na jeho kořisti. „Je v dobré kondici a potravy má kolem sebe dost,“ poznamenal.
Kryštof má také řadu fanoušků, kteří o něj nechtějí přijít. „Byla by škoda, kdyby odešel. Určitě je mu tady líp než jinde. Partnerku mu ale moc přeji,“ řekla například Anna Nejezchlebová z Blanska.
Zima nezaskočila ani zástupce sokola stěhovavého (na snímku), kteří se do Moravského krasu vrátili v roce 2016. Po padesáti letech. Zatímco samička se toulá, samec zůstal, aby hlídal svoje teritorium. „Uvidíme na jaře. Jestli samice neuhyne nebo ji někdo nezastřelí, vrátí se. Sokolové tvoří věrné páry,“ vysvětlil ornitolog René Bedan.
Naposledy sokola sledoval v úterý. „Proháněl káňata vysoko v oblacích a předváděl akrobatické kousky,“ dodal.
Rys a sokol nejsou jediní zástupci zvířecí říše, které přírodovědci a ochranáři v Moravském krasu sledují. Řadí se k nim i netopýři. Kvůli jejich zimnímu spánku nesmí návštěvníci do některých jeskyní.
