„Žernovník vznikal na křižovatce cest z Blanska přes Černou Horu, se stezkami vedoucími z Žernovníku do Milonic a Lipůvky a z Žernovníku směrem do Lubě. Na trojúhelníku, v němž se tyto cesty prolínají, vznikaly první zemědělské usedlosti. Jako základ osídlení se v místní kronice připomínají čtyři grunty a stavení pěti podsedků,“ cituje z kroniky Miroslav Hnilička, žernovnický kronikář.

Kronika také popisuje, že původní roubené dřevěné domky byly postupně nahrazovány zástavbou využívající mimo dřevo i kvalitní pískovec z místních zdrojů. Právě s pískovcem je pak spojeno pravděpodobně pojmenování obce, protože z pískovce se vyráběly mlýnské kameny neboli žernovy.

Žernovníku, který v patnáctém a šestnáctém století vlastnil také rod z Boskovic, se během staletí nevyhnuly ani pohromy a nemoci. „V období třicetileté války v roce 1623 řádila v Žernovníku a okolí nakažlivá kožní nemoc, kterou do obce zavlekli vojáci. V letech 1831, 1832 a 1850 zase lidé v Žernovníku umírali na choleru,“ čte z kroniky Hnilička a doplňuje, že epidemiím cholery ještě v roce 1830 předcházela silná vichřice a bouře, která poničila mnoho střech.

Nejvýznamnější historickou ozdobou Žernovníku je kaple. Ta je zasvěcena stejně jako kostel v Černé Hoře svatému Vavřinci. Podle kroniky její stavba započala pravděpodobně kolem roku 1810 a o sto let později byla opravena. „U kapličky se při příležitosti pouti koná každý rok mše svatá,“ říká kronikář Hnilička. Obec kromě kapličky také zdobí dva památníky věnované obětem obou světových válek, křížový kámen z růžového pískovce, několik kamenných křížů, hasička z roku 1938 a ze stejné doby i motorová stříkačka firmy Stratílek.

Významným místem v Žernovníku je i výletiště u Hasičského domu. „Výletiště se začalo stavět v roce 1946 a již taneční zábava při svatovavřinecké pouti byla nabitá. Postupně se dodělalo nové pódium, lavice pro sezení, výčep a sociální zařízení. Bývaly doby, kdy tu například hrály při zábavách dvě kapely. Nejúspěšnější byla osmdesátá léta, kdy zde hrála kapela Vermona. Tehdy chodívalo na zábavy i kolem tisíce lidí,“ prozrazuje kronikář.

Chtějí vybudovat čističku a vodojem

Poslední roky jsou v Žernovníku hlavně ve znamení vylepšování zařízení dodávajících pitnou vodu. „Vyměňovali jsme staré azbestocementové rozvody v části obce, na hlavním vedení z vodojemu do obce a dále se z osmdesáti procent rekonstruoval výtlak vody od zdroje v délce přes dva kilometry,“ popisuje současný starosta Josef Zvěřina.

Mladý muž, který je v čele obce od října 2009, také doplňuje, že v letošním roce byly zbudovány inženýrské sítě pro sedm nových rodinných domů a vystrojení nového vrtu, který by měl posílit dodávky pitné vody do obce.

„Nyní se projektuje připojení vrtu do výtlačného systému, ve fázi projektu je i druhá kořenová čistírna odpadních vod. Uvidíme, jak se nám podaří získat finanční zdroje na tyto akce. Na projekt čistírny se to podařilo, co bude dále, je hlavně závislé na podpoře získané z dotací“ říká Zvěřina.

Kromě čistírny a napojení nového vrtu mají žernovničtí zastupitelé v plánu také vybudovat vodojem. „V současné době je připraven projekt nového vodojemu, který by měl nahradit ten původní, který je v provozu zhruba padesát let. Jeho kapacita je již na hraně. Starý vodojem bychom pak rádi přebudovali na rozhlednu. Je odsud krásný výhled do krajiny a zároveň bychom starý objekt vodojemu využili,“ vysvětluje starosta. Ten si ve své obci cení hlavně samostatnosti. „Jsme soběstační. Máme svůj les, vodovod, středotlaké rozvody plynu, čističku. Soběstačnost je sice krásná, ale zase se zastupitelé především pak starosta a místostarosta musí ohánět. Vše to, co se za poslední léta zbudovalo, je zásluhou členů zastupitelstva obce, kterým patří za to velký dík, především pak předchozímu starostovi Romanu Bartošovi. Obec není zadlužená, ale když chceme něco nového vybudovat, jsme závislí na dotacích, bez kterých by to nešlo. Další činnost v obci bude závislá na práci nového zastupitelstva. Je ho potřeba složit ze schopných lidí, kterým není lhostejná obec a jsou ochotni vydat úsilí nejen pro vlastní zájmy,“ uzavírá starosta Josef Zvěřina.

Hasiči pořádají závod extraligy

Žernovník – Jednou z největších chloub vesnice u Černé Hory je místní dobrovolný sbor hasičů. Ten byl v Žernovníku založen v roce 1937 a měl dvacet čtyři členů. Dnes je v hasičském sboru, který má i svou vlastní hasičskou dráhu, více jak čtvrtina obyvatel Žernovníku. „Máme pětašedesát členů. Z toho je jedenadvacet mladých hasičů, pět dorostenců, jedenáct žen a zbytek členské základny tvoří muži,“ přibližuje velitel hasičů Miroslav Sokol.

Ten doplňuje, že žernovničtí jsou v „hasičině“ úspěšní.

„Starší družstvo žáků vloni vyhrálo okresní kolo v soutěži Plamen a v krajském kole vybojovalo páté místo. Ženy byly první v roce 2008 ve Velké ceně Blanenska v požárním útoku a v loňském roce skončily na místě druhém. A družstvo mužů? Kromě dobrých výsledků v okresních soutěžích ještě v uplynulém roce stíhalo několik závodů extraligy a umístilo se na dvacátém místě. Letos muži pomýšlejí v extraligové konkurenci na lepší umístění, přece jen jsou držiteli rekordu Velké ceny Blanenska v požárním útoku s časem 17.20 sekund. Největšího úspěchu ale naši hasiči dosáhli na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let, kdy se družstvo mužů dokázalo probojovat až na celorepublikové kolo soutěže,“ dodal Sokol.

Žernovničtí hasiči jsou také vyhlášení pořadatelé. „Už od sedmdesátých let pořádáme na okrese hasičské soutěže. Navíc u nás v loňském roce bylo poprvé v historii závodů na Blanensku i jedno z kol extraligy v požárním útoku. To mělo tak velký úspěch, že v letošním roce, přesně 28. srpna, budeme pořádat třinácté kolo této soutěže,“ láká na výjimečnou akci velitel hasičů.

Kromě hasičů, kteří v obci pořádají taneční zábavy či nohejbalový turnaj, jsou v Žernovníku i myslivci a včelaři, kteří spadají pod organizaci v Rájci-Jestřebí. Od roku 2003 je v obci rovněž občanské sdružení s názvem Společnost pro příjemně prožité pátky. „Účelem společnosti je odreagování se od starostí všedních dní. Pořádali jsme různé výstavy o životě v obci, turistické a cykloturistické výlety po okolí a také jsme spolupořádali rozsvěcování vánočního stromku,“ popisuje Miroslav Hnilička, který kromě zapisování do kroniky je také členem této Společnosti. Nejvýznamnější akcí, kterou sdružení letos bude už pojedenácté pořádat, je soutěž Pálenka roku. „Vždy to bývá první pátek po Josefovi. Do soutěže mohou zájemci přihlásit ovocné pálenky ze sklizně minulého roku a podmínkou je, že ovoce musí být sklizeno na žernovnických zahradách nebo musí kvasit v některém z místních sklepů. Soutěž je anonymní a porotu tvoří přihlašovatelé jednotlivých vzorků,“ prozrazuje Hnilička a doplňuje, že nejčastěji vyhrávají pálenky z rynglí. „Nám ale ani tak nejde o to, z jakého to je ovoce, ale z jaké chalupy, abychom věděli, ke komu pak máme chodit,“ uzavírá se smíchem člen netradičního sdružení.

Žernovník

* leží 3 kilometry jihozápadně od Černé Hory ve výšce 409 metrů nad mořem
* žije zde 208 lidí v 81 domech
* v obci je sbor dobrovolných hašičů, mají i své webové stránky www.mladihasicizernovnik.webnode.cz

www.zernovnik.cz

Žijí v Žernovníku

Bohuslav Dvořák, 75 let, důchodce

Žiji tady od narození a jsem spokojený. Pracoval jsem celý život jako strojař v Kuřimi, takže jsem se mohl přestěhovat tam, ale jsem tady zatížený na tu hroudu, jak se říká. Žili tady moji rodiče, bydlím tady já s manželkou a přes ulici tady jsou i naši mladí. Je tu hezká příroda a také výborné autobusové spojení, jezdí to skoro každou hodinu. Jen kulturní život je tady horší, dříve se tady hrávalo divadlo.

Milena Smetanová, 55 let, podnikatelka

Kdyby mě chtěl někdo z tohoto místa odstěhovat, bránila bych se, seč by to šlo. Přistěhovala jsem se sem před čtyřiceti lety a jsem tu moc spokojená. Hlavně se mi líbí, že tu žijeme v klidu. Máme na zahradě bazén, který je přes celé léto ohřívaný na třicet stupňů, takže já i moje rodina nejezdíme na dovolenou nikam do dálek, ale my ji trávíme na zahradě u bazénu mezi tújemi. Je tam klid a pokoj, prostě úplná spokojenost.

Osobnosti Žernovníku

Laďa Kerndl, který je označován za českého Sinatru, se narodil šestnáctého května 1945 v Brně. Vyučil se nástrojařem, vystudoval strojní průmyslovou školu a také hudební školu, obor klavír. Muziku měl rád už od dětství. Učil se hrát na housle, kytaru, klavír, pak přesídlil na bubny a začal zpívat. Zamiloval si jazz a swing. Po účinkování v několika orchestrech se v roce 1970 začal muzikou živit v orchestru Termiti kapelníka Jaroslava Řehánka. Odtud později přestoupil do špičkové kapely Leona Slezáka, se kterou v letech 1971 – 1984 jezdil nejprve do Norska a poté na amerických výletních lodích. Protože kapelník Leon Slezák v roce 1985 odešel do důchodu, založil Kerndl vlastní orchestr Keyband. S ním vystupoval v zahraničí až do roku 1994, kdy onemocněl rakovinou. Podstoupil několik operací a náročnou léčbu a souboj s rakovinou vyhrál. Přestal jezdit na výletních lodích, ale muzice se věnuje i nadále a koncertuje po celé republice. V Žernovníku žije již více jak dvacet let a s manželkou Miladou má dceru Terezu, která je také zpěvačkou.

Zdroj: www.kerndl.cz a http://www.dama.cz/…ndl_lada.jpg

Znak obce

V okolí obce se dochovalo bohaté naleziště pískovcového kamene. Mlýnské kameny – žernovy, které se zde s největší pravděpodobností vyráběly, patrně daly název obci. Znak ani pečeť obce nebyly historicky doloženy. Proto znak, který má Žernovník od roku 2001, vychází především z názvu obce. Znak je půlen a v jeho horní části leží na stříbrném štítě červený žernov. V okolí obce se kromě bílého hojně nachází i červený pískovec, a proto je ve znaku použita pro figuru žernova červená barva. Ve spodní části je použit znak Černé Hory, k níž Žernovník od konce 14. století patří a s níž má velmi úzké historické vazby. V původním návrhu znaku, který zhotovil Dalibor Res, bylo ve spodní části použito písmeno N, přesně podle znaku Černé Hory. Toto písmeno však nebylo heraldickou komisí schváleno, a tak muselo být z návrhu znaku vyjmuto.

DAGMAR KULAVIAKOVÁ