Zbytečná volání na tísňové linky a následně i zbytečné výjezdy neustále trápí složky záchranného systému na Blanensku. I když jich údajně rok od roku ubývá především díky zkušeným operátorům, stává se, že hasiči, policisté i záchranáři vyjíždějí zbytečně především kvůli lidskému nedorozumění.

Je půlnoc a na policii v Blansku zvoní telefon. „Prosím, pomozte mi. Manžel o půl osmé tvrdil, že je na cestě domů, a ještě se nevrátil. Ani mi nezvedá telefon,“ popisuje vyděšená žena. Policisté hned vyrážejí po muži pátrat a nakonec jej najdou spícího v autě nedaleko domu, kde bydlel. Tvrdí, se s manželkou pohádali a tak si jel vyčistit hlavu.

Podle blanenské policejní mluvčí Ivy Šebkové tento případ zbytečně zaměstnal policisty i další záchranné složky. „Čím dál častěji se setkáváme s tím, že lidé volají na tísňové linky a přitom by stačilo, aby se mezi sebou domluvili,“ upozornila Šebková.

Policistka přiblížila i další nedávný případ. „Pátrali jsme po muži, který byl v restauraci a manželce nebral telefon, protože nechtěl být rušen. Přitom stačí třeba jen poslat textovou zprávu ve znění, že je dotyčný v pořádku a ozve se později,“ apeluje Šebková.

Policisté však neřeší jen partnerské problémy. Minulý týden je zaměstnal vtipálek, který volal z telefonního automatu v Němčicích. Tvrdil, že se jmenuje Rudolf Alzheimer a po návsi běhají dvě divoká prasata. Jelikož stále opakoval, že je to pravda, policisté do Němčic jet museli. Na místě však nebyly stopy ani po prasatech ani po žádném volajícím.

Závažnější jsou zbytečné výjezdy těch, kteří většinou akutně zachraňují lidské životy, tedy hasičů nebo záchranářů. Výjezdové jednotky totiž kvůli planým poplachům nebo banálním případům mohou zrovna chybět u těžších případů.

Hasiči z blanenské stanice loni vyjeli k téměř čtyřem stovkám případů, z toho asi dvacítka byly plané poplachy. „Planých poplachů však dlouhodobě ubývá. Operačním technikům se totiž daří události vytěžit a zjistit už z telefonátu, jestli jde o planý poplach nebo skutečnou událost,“ uvedl velitel blanenské stanice Roman Opluštil.

Z více než sto padesáti tisíc telefonátů, které loni přijali dispečeři jihomoravské záchranky, zdravotníci vyjeli zhruba k půlce. „Závažnost případu posuzují operátorky. Mnohé případy vyhodnotí jako méně závažné, které nepotřebují rychlou zdravotnickou pomoc. Docela často z nudy volají také děti a dělají si legraci. Počítají se však i takové hovory,“ uvedla mluvčí jihomoravských záchranářů Barbora Zuchová.

Zdravotníci často jezdí i na tak zvané marné výjezdy, loni jich bylo na Blanensku více než třicet. „Většinou někdo nahlásí, že nějaká osoba leží na zemi a nehýbe se. Toho člověka však oznamovatel ani nezkontroluje a odejde. Mezitím z místa zmizí i ten ‚postižený‘, protože nebyl zraněný, ale třeba jen opilý. Záchranáři pak na místě marně hledají někoho, kdo odpovídá popisu,“ tvrdí lékařka.

Podle Zuchové si lidé také často neuvědomují, že rychlá pomoc má jezdit jen k lidem, kteří jsou v bezprostředním ohrožení života. „Stává se ale i to, že lidé volají kvůli zvýšené teplotě, bolesti v krku nebo bolesti zad. A proto v tu dobu sanitka třeba zrovna chybí na jiném místě,“ objasnila Zuchová a doplnila, že lidé své problémy také často zveličují. „Asi kvůli stresu problém nafouknou. Popíšou masivní krvácení a na místě zdravotníci stěží hledají malou ranku,“ dodala záchranářka.