„Je to pátý ročník, ale teď byla šest let pauza. „Vyrůstal jsem na Klepačově a tam se kdysi taková maxiautodráha pořádala. Chtěl jsem dopřát stejnou možnost i dnešním dětem,“ říká pořadatel Ivo Fajman ze skautského střediska Srdce na dlani.

Na třiceti stolech svázaných k sobě složili skauti dráhu dlouho dvatřicet metrů. Akci Fajman spolu s přáteli obnovil po šesti letech. Mezitím sestavovali základní stůl s osvětlením a dalšími vymoženostmi. „Každá dráha se napájí zvlášť, to znamená, že autíčka mohou jezdit třeba proti sobě. Napájení je možné i z autobaterie, stůl je možné tedy kamkoli přenést. Dráha je uzavřena půlobloukem, který se dá vyjmout a napojit delší systém nebo naopak uzavřít a je z toho menší dráha pouze na základním stole,“ podává Fajman vyčerpávající výklad.

Autíčka se na závodních drahách prakticky nezastavila. A o karamboly nebyla nouze. „Osvědčilo se nám pravidlo, že kdo vypadne z dráhy, končí. Jako při reálných závodech. Závodníci si mohou trať najet při dopoledním rozježdění,“ vysvětluje Ivo Fajman.

Pořadatelé vymysleli i důmyslný způsob jak bavit i ty, kteří zrovna nejedou na jedné ze dvou drah. „Máme to zařízeno tak, že si děti vydělávají při různých stolních hrách platidla, za která potom mohou jezdit,“ podotýká Fajman, kterého s jeho dvoumetrovou postavou nelze mezi ratolestmi přehlédnout.

Pořadatelé si dali na výsledku záležet. „Všechno jsme to dělali ve svém volnu, proto to tak dlouho trvalo. Vymyslet to tak, aby dráha byla spravedlivá, to znamená aby zatáčky byly vyvážené, to trvalo asi měsíc,“ vzpomíná Fajman na realizaci projektu.

Dnes už opět lze nakoupit díly této klasické české autodráhové stavebnice. Dva roky je znovu vyrábí jedna plzeňská firma. „Příští rok bude autodráha ještě delší,“ slibuje Fajman.