Mladý muž se ale podle svých slov dívá dopředu a s hendikepem se naučil žít. „Určitě si víc vážím života. Člověk ve třiceti nepřemýšlí nad životem a smrtí. V jistém smyslu mě to posílilo,“ řekl Krška.

Pamatujete si ještě na tu osudnou noc?
Večer před zástavou mám dost rozmazaný. Pamatuji si jen okamžik, jak jsem dostal výboj defibrilátorem od záchranářů. Pak asi tři vteřiny z helikoptéry a poté probuzení po dvou dnech v nemocnici. To byl pro mě hrozný šok. Člověk totiž usíná doma v posteli a probudí se na nemocničním lůžku obklopený přístroji. Byl to nejhorší okamžik v životě.

Byl to blesk z čistého nebe, nebo už jste se srdcem měl problémy?
Neměl. Devět měsíců před zástavou jsem úspěšně prošel náročnou vstupní prohlídkou u policie.

Jak moc vám tato událost změnila život?
Přišel jsem o vysněnou práci policisty. Bohužel je podle policejních směrnic defibrilátor automatická cesta do civilu. Jinak krom častějších zdravotních prohlídek žiji plnohodnotný život, jako před zástavou. Jelikož jsem naštěstí neměl po zástavě žádné následky, tak jsem jen čekal, až se mi zahojí stehy po implantaci defibrilátoru. A za necelé dva měsíce začal zase běhat.

Co přesně defibrilátor ve vašem těle zajišťuje?
Defibrilátor na rozdíl od kardiostimulátoru nestimuluje činnost srdce. V podstatě jen hlídá, jestli je srdce v pořádku, a v případě další zástavy nebo fibrilace by mi dal výboj a zachránil by mi tím život. Zatím jsem za ty čtyři roky výboj naštěstí nedostal.

Běhal jste už před zástavou?
Dříve jsem hrával hlavně fotbal. A běhání jsem na trénincích bytostně nenáviděl. S fotbalem jsem kvůli problémům s koleny musel skončit a běhání přišel postupně na chuť. Připravoval jsem se na první půlmaraton a deset dní před startem přišla osudná zástava.

Nyní zvládáte i maratony. Co vašemu běhání říkají lékaři?
Všechny závody konzultuji se svojí kardioložkou na pravidelných lékařských prohlídkách a nemá nic proti. Dokonce se mi podepsala do lékařské zprávy, že jsem schopen běžet Pražský maraton, a to by neudělala, kdyby si nebyla na sto procent jistá, že to zvládnu.

Nemáte strach?
Ze začátku jsem měl při restartu mého běhání obrovský strach, že dostanu v každém kopci výboj. A úzkostlivě jsem si hlídal svůj srdeční tep pomocí sporttesteru. Dnes už si při závodění na to, že mám defibrilátor, ani nevzpomenu.

A přítelkyně?
Samozřejmě se jí nelíbí, že jsem se nezastavil ani na hranici maratonů a vstupuji pomalu do světa ultramaratonů. Ale ví, že jsem paličák, a nakonec se vždycky nějak dohodneme. (úsměv)

Kolik toho naběháte?
Od zástavy jsem naběhal asi osm tisíc kilometrů. Občas se jdu i projet na kole. Týdně naběhám zhruba šedesát kilometrů. Cíl pro letošek je naběhat tři tisíce kilometrů a najezdit tisíc kilometrů na kole.

Jaký život žije Michal Krška čtyři roky po zástavě srdce?
Rozhodně lepší a šťastnější. Mám lepší práci. Konec u policie postupně přebolel. Našel jsem si práci, kde nemusím chodit na směny. Nemám noční a víkendy a přitom dostávám víc peněz. Zabezpečím rodinu. A hlavně největší štěstí přišlo, když se nám před dvěma lety narodila dcerka Nikolka.

Vaše největší běžecká výzva?
Plná verze Moravského ultramaratonu. Sedm maratonů v sedmi dnech.

A neběžecká?
Abych byl skvělým tátou. Mám sen postavit domek a v něm spokojeně žít s rodinou.

Michal Krška
O něm: Je mu 34 let. Narodil se v Moravském Krumlově. Nyní žije v Blansku. Pracuje jako vedoucí kvality v laser centru. S přítelkyní vychovává dvouletou dceru. Letos si zaběhl osobní rekordy na půlmaratonu i maratonu. V březnu na půlmaratonu v Prostějově časem 1:26:19 a v květnu zvládl Pražský maraton v čase 3:14:40.
Kde rád odpočívá: V lese při delším výběhu.
Kde rád jí/popíjí: V oblíbených pivnicích v Blansku. U Rouchalů, u Slunce, v baru Koruna a v restauraci Velvet.
Kde se rád prochází: Na horách.