Filmy, besedy, sportovní výkony. Třídenní festival začal v pátek v blanenském kině filmovou soutěží Okem dobrodruha a šifrovací hrou. Třicítka týmů vyrazila do ulic města a jeho okolí, aby se pomocí hádanek prokousala do cíle.

V sobotu ráno startovala bezmála šedesátka závodníků v tradičním závodu v běhu na Hořice. Do kopce zahaleného v mlze se vydali s pětilitrovým soudem černohorské limonády. Startovní číslo si připíná třeba Petr Kolář. „Běhám skoro každý rok. Sem tam i trénuji, ale tak nějak opatrně, aby to moc nebolelo,“ směje se.

Počítá, že za čtvrthodinku bude nahoře. Poprvé se na téměř dva a půl kilometrovou trať do strmého kopce vydá Jozef Hyža ze slovenského města Skalica. „Na co jsme ho nalákali? Na nevědomost,“ přiznali jeho bratři Tomáš a Ivan. O Grena běhu se před lety dozvěděli na závodech v Novém Městě. Ze zvědavosti přijeli a od té doby jezdí pravidelně. „Je to trochu šílené. Ale je to fajn,“ cpou si soudek do batohu a začínají se rozcvičovat.

Pyramida sudů pomalu mizí, postupně se do závodu vydávají další a další běžci. Muži, ženy i děti. Ty ovšem bez povinné zátěže. „Některé roky startovalo i přes osmdesát závodníků. Letošní účast asi ovlivnilo i počasí,“ řekl pořadatel Zdeněk Novák.

I hezké počasí může závod poznamenat. „Jednou bylo hezky, svítilo slunce. Létalo tady plno vos. To podstatně zkrátilo výsledné časy,“ rozesmál lidi na startu Novák.

Jednoho sportovce tenkrát dokonce odvezla sanitka, byl alergický na vosí bodnutí. „Ten rok se náš závod objevil i v hlavním zpravodajství jedné televize. Bohužel ne kvůli sportovním výkonům,“ vzpomíná pořadatel s úsměvem na jeden z minulých ročníků.

Návštěvníci Rajbasu už zatím mohli vidět Dům přírody v Moravském krasu nebo zajít na workshop do klubu Ulita. Odpoledne všichni zamířili do Dělnického domu. Na každodenní starosti zapomněli v evropských a asijských jeskyních nebo při dobrodružné výpravě po kanadských horách. „Já jsem zvědavý na besedu Mirka Náplavy o Africe,“ těší se na další program Jiří Nečas. „Na Rajbasu jsem párkrát byl. A cestování mě chytlo. Projel jsem autem Evropu, stopem jsem dojel až do Istanbulu. Rád bych se podíval na sever nebo do Iráku,“ plánuje mladík další dobrodružství.

V tričku s logem festivalu se do světa vydal Tomáš Špíšek. „Podíval jsem se do jižní části Maroka. Na území Západní Sahary,“ přiblížil cíl své cesty Špíšek. Jeho syn v zaplněném sále vypráví o Novém Zélandu.

V tom vedlejším je horko na padnutí. Snad návštěvníky zchladily záběry zasněžené krajiny za finským polárním kruhem. „Za mě nejlepší byla cesta kolem světa na kole,“ řekla Hana Dostálová. Neděle patřila v blanenském kině dalším filmům a besedám.