Každý rok z lesů táhnou k tamnímu rybníčku v Josefovském údolí napájeného Křtinským potokem tisíce ropuch a skokanů hnědých. Motoristy na tah obojživelníků v nejbližších dnech upozorní u krajnic také dopravní značky. „Podél silnice postavíme asi kilometr a půl bariér. Začali jsme v sobotu a pokračovat budeme ještě příští víkend. Zábrany musí být i zpětné, aby obojživelníky ochránily také při návratu. Velkou část směřují k propustkům pod silnicí. Nezanedbatelná část žab ale uvízne přímo u bariér. K vodě a pak i opačným směre je musejí přenášet dobrovolníci. Většinou jsou to místní, co tu bydlí. Velmi nám pomáhají,“ vysvětluje Deníku organizátorka akce Ludmila Korešová z komunity Žabí hlídka.
ŽABÍ HLÍDKA
Jedná se o po partu kamarádů, sousedů a dobrovolníků, co se snaží chránit obojživelníky v okolí silnic. Zajišťuje pro ně bezpečnou cestu při jejich jarní migraci za rozmnožováním. Monitorují místa, kde obojživelníci migrují k vodním plochám. Rozšířit jejich řady a zapojit se do akce mohou zájemci na webu této skupiny. „Děláme přednášky o naší činnosti pro školáky i studenty středních škol,“ dodává Korešová.
Dlouhodobě spolupracují také se spolkem pro ochranu přírody v Moravském krasu Okras, hnutím Brontosaurus, Agenturou ochrany přírody a krajiny, studenty, stejně jako s křtinskými lesníky. Letos začali stavět bariéry o čtrnáct dní dřív než před rokem. „Počasí bylo v únoru velmi teplé, s dešťovými přeháňkami. Žáby už začínají být aktivní. Jarní tah sice očekáváme asi až za čtrnáct dní, ale je to nevyzpytatelné. Chceme být připraveni. Jak bude tah silný, se špatně odhaduje. Obecně platí, že pro obojživelníky je lepší tuhá zima. Nepřerušují zimní spánek a neztrácejí tak při oteplení zbytečně energii. Když je zima naopak teplá, nemusí se pak do tahu už zapojit tolik obojživelníků,“ říká členka Žabí hlídky.
DOBROVOLNÍCI V AKCI
V sobotu se rýčem a hráběmi v Josefovském údolí ohání také Šárka Dvořáčková z nedalekého Adamova. Se stavbou bariér pomáhala v Moravském krasu už loni. „Jsem tak trochu blázen. Odnáším brouky z cest, aby je něco nepřejelo. Není mi jedno, že jsou tu obojživelníci v ohrožení. Dřív to zde bylo hrozné. Jak z jara zapršelo, byl to ve večerních hodinách doslova žabí masakr. Auta je tu zabíjela ve velkém. Proto si myslím, že stavění bariér a přenášení obojživelníků k vodě a zpět má smysl,“ říká žena.
Doprovod ji v sobotu na brigádě dělá syn od sousedů. Devítiletý Kiril. „Přírodu mám rád. U Býčí skály jsem už několikrát byl a moc se mi tady líbí. Dnes jsem pomáhal vyhrabovat hlínu a listí,“ popisuje svoji práci hoch.
O kousek dál už začíná do vyhloubené rýhy u silnice natloukat velkým kladivem dřevěné kolíky Roman Dyčka Dvořák z Blanska. Pomáhá mu syn. „Člověk chce přírodě alespoň trochu pomoct. Bariéry jsme tu stavěli už loni. Pak jsme od nich sbírali a přenášeli žáby. Byl to zážitek,“ usmívá se muž.
Na druhé straně silnice pak kope další rýhu Michal Friedl ze spolku Okras. Podle jeho slov se u dobrovolníků zastavují kolemjdoucí turisté a vyptávají se na smysl tohoto opatření. „Je fajn, že lidem můžeme přímo na místě názorně vysvětlit, co tady vlastně děláme a jak žabí bariéry vlastně fungují. Část veřejnosti má totiž ochranu přírody stále spojenou s nějakou negativní skutečností, mají předsudky,“ říká Friedl.
V budoucnu ochránci přírody uvažují, že by v Josefovském údolí a v okolí Býčí skály umístili zábrany natrvalo. Podle všeho z betonových žlabovek. Dočasné bariéry vznikly tento týden také u frekventované silnice mezi Jedovnicemi a Křtinami poblíž tamního arboreta, kde je rozmístili studenti Mendelovy univerzity v Brně po instruktáži ochránců přírody. Další pak přibydou v blanenských Češkovicích.