Sověti natrefili na dvojici vojáků v uniformách wehrmachtu. Následuje krátký výslech a pak jsou němečtí vojáci bez milosti zastřeleni. „Tati, jsou doopravdy mrtví?" ptá se v davu diváků se zatajeným dechem malý chlapec.

A už přijíždí německá jednotka. Sověti pálí a snaží se německou pěchotu zlikvidovat. Na obou stranách štěkají kulomety a samopaly.

Ještěže pořadatelé návštěvníkům předem rozdali špunty do uší. „Já jsem je pro syna raději přibalil hned doma. Na podobné akce jezdívám, takže jsem věděl, co nás čeká a že to budou pořádné rány," říká Jakub Stehlík z Telnice.

Pětiletý Kuba je spokojený. „Vzal jsem ho sem proto, aby viděl, co se za války dělo a co už nechceme, aby se opakovalo," dodává Stehlík.

Rusové v zákopech se brání, tlak německých pěšáků za podpory ženistů, kteří se násilně snaží přejít řeku, však sílí. Situaci znepřehledňují dýmovnice, v akci jsou plamenomety i minomety.

V lazaretu přibývá zraněných, mezi zdravotníky se pohybuje i frontový kameraman, aby hrůzy války zaznamenal pro příští generace. „Polní nemocnice byly poměrně slušně vybavené. Když se voják do nějaké dostal a byl ošetřen nebo operován, měl osmdesátiprocentní šanci, že přežije," přidává zajímavost komentátor dění na bojišti Richard Kukla.

Jenže nemocnici záhy obsazuje německá jednotka a personál likviduje. Sověti se odhodlávají k zoufalé akci. „Za Stalina," křičí jejich velitel a vojáci běží přímo před hlavně německých samopalů. Nepřežije žádný.

Tuto malou bitvu velké války vojáci Rudé armády prohráli. „Fandil jsem Rusům. Ale i tak se mně to líbilo, vojenská tematika mě baví a toto bylo povedené," hodnotí patnáctiletý Martin Přikryl z Vanovic.

Bojovou ukázku předvedla zhruba stovka členů několika klubů vojenské historie. „Odehrála se na konci války. Němci při ústupu ještě vyhráli, ale na výsledek války už to vliv nemělo," komentuje později scénář Ludvík Kopeček, který v hodnosti mladšího seržanta velel pěchotě Rudé armády.

Letos podobných ukázek absolvoval už kolem dvaceti. „Zabývám se tím asi devět let, je to můj velký koníček," dodává muž.

Jako zdravotní sestra Rudé armády ošetřovala zraněné Ludmila Rýdlová. „Přivedli mě k tomu syn a manžel, kteří zde také účinkují. Vtáhli mě do toho, dnes si čtu i vojenské knížky, abych měla trochu přehled," usmívá se žena.

Organizátoři ukázku pojali jako vzpomínkovou oslavu jednasedmdesátého výročí ukončení bojů druhé světové války na Moravě. Oblečení, zbraně i technika včetně všech detailů a zázemí jsou velmi věrohodné. „Pozvali jsme členy klubů, kteří mají požadovanou výzbroj a výstroj. Nabídli jsme netypické prostředí s přechodem řeky. Ukázku jsme uspořádali poprvé, rádi bychom s jiným scénářem něco podobného udělali i v dalších letech. Podle ohlasů se to divákům líbilo," hodnotí akci předseda klubu vojenské historie Markland Drahomír Dokládal.

Po bitvě sovětští i němečtí vojáci společně s diváky usedají k občerstvení a dalšímu programu. Protože vše bylo jen jako, v parném odpoledni se mohou v klidu napít a vydechnout.

Válečný veterán Ján Novenko však boje druhé světové války zažil na vlastní kůži. „Válka nebyla žádná sranda. Děkuji pořadatelům, že lidem přibližují, jak to tehdy zhruba vypadalo," uvádí svoje vystoupení stále vitální muž, který jako sotva šestnáctiletý bojoval v Rudé armádě.

S posluchači se dělí o svoje tehdejší zážitky. A snad každý je při jeho vyprávění aspoň na moment vděčný za to, že do zákulisí války nahlédl jen jako divák.