Místo instruktora je z něj tak napůl muž v domácnosti. „Hlídám děti. Se starší dcerou, která chodí do první třídy, se společně učíme. Hrajeme hry. Ven chodíme jen výjimečně. Na nákup nebo na zahradu. Manželka chodí do práce a já se snažím doma pomáhat, jak to jen jde. Kromě vaření, to neumím,“ říká dvaačtyřicetiletý muž.
Po slabším zimním období ho na jaře čekal první větší nápor zákazníků. Jedenáctého března začal s výukou na motorce. Se studenty však jezdil jen několik dní. „Sotva začala hlavní sezona výuky, tak přišlo takové uzemnění. Je to velmi nepříjemné, ale nedá se nic dělat. I kdybych mohl autoškolu provozovat, nebyl bych schopný zajistit dezinfekci auta a sehnat dostatečné množství ochranných pomůcek. Provoz v takových podmínkách si nedokážu představit. Vždyť roušky jsme si doma šili sami,“ dodává.
Volný čas zatím využil k údržbě svého motoristického parku a servisu. Věnoval se také účetnictví a komunikaci se zákazníky. Přestože jeho podnikání dostalo kvůli epidemii na dlouhé týdny stopku, snaží se vše vidět optimisticky. Z předchozího období se mu podařilo naspořit menší finanční rezervu. „Nevrlý kvůli tomu nejsem. Je to nová situace, na kterou nebyl nikdo připravený. Správnost opatření ukáže až čas. Stát mi poskytne úlevy při odvodech sociálního a zdravotního pojištění. Podnikatelům také nabízí výplatu pětadvaceti tisíc. Něco málo mám naspořeno, pomoc mi nabídla i rodina. Úplně bez prostředků nezůstaneme. Příjemné to není, ale myslím, že pokud 11. května otevřu, tak mě dosavadní omezení nepoloží,“ říká Vacek.
Další měsíce však zatím nedokáže odhadnout, stejně tak jakou ztrátu utrpí. „Těžko odhadovat, jak na tom budou lidé s penězi, až se epidemie přežene a jak se to dotkne mého podnikání. Doufám, že dopady nebudou tak strašné. Na to neumím nyní odpovědět, stejně jako jestli se dá dvouměsíční ztráta dohnat. Mám omezenou kapacitu a třeba při výuce na motorce mě limituje počasí,“ uzavírá majitel autoškoly.
