Doma si nyní hraje na mongolský lidový nástroj morin khuur. Koňské housle. „Loni jsem byl v Japonsku a chtěl si koupit drnkací nástroj šamisen. Byl ale drahý. Z Číny jsem si něco odvézt chtěl. Původně to měly být dvoustrunné čínské housle erhu. Ale nakonec mě odradilo to, že naučit se na něj hrát je složité," usmívá se šestatřicetiletý hudebník.

I morin khuur byl pro něho zpočátku příliš drahý. „Prodavač měl v krámu jen jedny koňské housle. A stály hodně. Nakonec jsem je bez obalu a smyčce usmlouval o třetinu. Ale i přesto jsem s koupí váhal a šel si pro ně až druhý den. Naštěstí tam ještě byly. Majitel už na mě mával. Zahrál jsem jemu a nějakým dvěma strejdům řízný pochod a nakonec dostal nástroj s obalem i smyčcem. A ještě mám s nimi fotku," dodává muž.

Do Číny cestoval nedávno Reich s orchestrem Virtuosi Brunenses. Odehráli několik koncertů v areálu v parku mezi mrakodrapy. V repertoáru měli klasické skladby. „Publikum bylo vlažnější. Při pomalejších skladbách lidé ťukali pořád do mobilů. Ale ráznější pochody jako Radeckého marš je hned probraly," poznamenává.

Při výpravách po městě viděl obrovské rozdíly ve společenském postavení. „Na jedné straně je Šanghaj obrovská záplava luxusu, ale na té druhé zároveň i bídy. Místní byli milí. Z Česka znají akorát prezidenta Zemana, což není mnoho. Ale nebyli moc praktičtí. Když se vyskytl nějaký problém, třeba s výpadkem elektřiny na zkoušce, tak raději několik pořadatelů telefonovalo a shánělo opraváře, než aby nahodili pojistky," dodává hudebník.