„Jazzové dny jsme začali pořádat již v osmdesátých letech. V katolickém a pak v dělnickém domě zněly i písně v angličtině. Nevím, jak je možné, že to v tehdejší době povolili,“ diví se dnes už dvaasedmdesátiletý pořadatel.

Na pódiu v Blansku se vystřídali muzikanti jako jsou Deczi, Lipa nebo Viklický. Přesto festival podle Winklera totalitní režim nedráždil. „S pořádáním jazzových dnů jsme neměli problémy, festival měl až dvanáctiletou tradici. Když jsme ale udělali výstavu Milana Knížáka, museli jsme ji stáhnout, to však nesouviselo s jazzem,“ dodává Winkler.

Po roce 2000 rozjel šňůru koncertů přímo v Letovicích. Lidé si poslechli kvalitní muzikanty jako jsou italský bandoneonista Daniele di Bonaventura, americký klavírista Dan Tepfer, kontrabasista Tomáš Liška, bubeník Tomáš Hobzek, hammondový varhaník Ondřej Pivec či klavírista Naj Ponk „Ponk se vrátil na scénu po třech letech, kdy nesáhl na klavír. Odešel do ústraní na protest kvůli majitelům pražských klubů, kteří obírali hudebníky,“ přibližuje Winkler. Ten podporuje mladé umělce, kteří dokazují, že jazz stále žije. „Už před třiceti lety se říkalo, že jazz je mrtvý. Kdosi ale řekl: jazz zemřel, na pohřeb mu ale přijde velká spousta lidí,“ pousměje se.

Na chuť jazzové muzice přišel Winkler v letovické prodejně, kde zrovna hrála jazzová deska. „Pak jsem nastoupil na vojnu a tam jsem potkal bratislavského hudebníka, který mě zasvětil. O hudbu se zajímám, na žádný hudební nástroj ale bohužel hrát neumím,“ dodává Winkler.

Ten nezahálí ani letos. Na srpen domluvil koncert uskupení Face of the Bass s kapelníkem Jaromírem Honzákem. „Letovičtí je uslyší na festivalu 3 +1. V říjnu se nám snad podaří uspořádat koncert Vertiga v čele s Dorotou Bárovou,“ upozorní energický muž.