Exceluje v roli apačského náčelníka Vinnetoua. Úlohu jeho pokrevního bratra Old Shatterhanda pak zastává profesionální herec z Národního divadla Brno Martin Veselý. Ten si naopak zase musí osvojit jezdecké a kaskadérské umění. Jedinečnou show se čtyřiceti účinkujícími a patnácti koňmi, která měla v Boskovicích premiéru 5. července, kočíruje známý producent, režisér a choreograf bojových scén Igor Krištof. Při úterní generálce se o novince rozvyprávěli ve společném rozhovoru pro Deník.

V čem je divadelní představení Poklad na Stříbrném jezeře jedinečné?

Igor Krištof (IK): Slovníkem Járy Cimrmana jsme použili několik zázraků jevištní techniky. Vysouvací stěny, vodopády, jezera, tajnou chodbu nebo jeskyni se zlatým pokladem.

Třicátá sezona ve velkém stylu! Boskovický western láká na monumentální show. Na snímích generální zkouška představení Poklad na Stříbrném jezeře.
Třicátá sezona westernového městečka v Boskovicích. Láká na monumentální show

Co byla při zkouškách největší výzva?

IK: Vlastně to bylo několik velkých výzev dohromady. Zaprvé přírodní areál, který je tady v Boskovicích obrovský. Představte si deset fotbalových hřišť, převýšení dvacet metrů. Prostě unikátní. Další výzvu pak znamenala velmi pestrá směs účinkujících. Od profesionálních herců z různých divadel po nadšené amatéry, jezdce, kaskadéry a zvířata. Takový konglomerát různých profesí, který není vůbec jednoduché zvládnout. V představení účinkuje kolem čtyřiceti lidí a patnáct koní, to je velká masa. Třetí výzvou pak byla snaha převést filmový příběh do divadelního představení pod širým nebem. Ve filmu funguje kouzlo střihu. To tady nemáme a musíme diváka udržet, aby šel příběhem a orientoval se v něm. Kdo je hodnej a kdo je zlej.

Předchozí tři roky jste v Boskovicích hráli představení Vinnetou, které věrně kopírovalo stejnojmenný film z roku 1963 na motivy knihy Karla Maye. Byl to pro vás odrazový můstek?

IK: Byl to takový pokus, jestli to, co funguje na filmovém plátně a co zná několik generací lidí, bude fungovat i venku. Navíc v netradičních kulisách otevřené přírodní scény. S nápadem přišel majitel boskovického westernu Jerry Procházka. Po počátečních pochybách jsme zjistili, že to opravdu funguje. Lidé mají rádi srovnání. Znají film a jsou zvědaví, jaké to bude venku. Věříme, že to celé nyní ještě posuneme výš.

Zdroj: Deník/Jan Charvát

Jak moc je pro trikového jezdce při podobném druhu představení důležitá dobrá fyzická kondice?

Michal Bednář (MB): Fyzička je samozřejmě potřeba. Bez ní to nejde. V kaskadérském prostředí si ji musí člověk pravidelně udržovat a trénovat. Při angažmá v Číně, kde jsme se před několika lety připravovali na větší roli, jsme dokonce měli fitness trenéry a výživové poradce.

IK: No, ale to jsi tam měl roli, kde se víc padalo a míň mluvilo. Tady je to přesně naopak, musíš víc hrát a mluvit (úsměv).

A jak je na tom Old Shatterhand? Je to tak Martine, že jste Michala naučil hrát a on vás zase naučil jezdit na koni?

Martin Veselý (MV): Je to vzájemná symbióza. Pomáháme si, jsme parťáci. Nemůžu ale říct, že teď už umím perfektně jezdit na koni a Michal zase umí perfektně hrát (smích). Každý z nás holt dostal do vínku něco jiného. Ale myslím si, že každým rokem se u mě fyzická zdatnost, kaskadérské a trikové dovednosti posouvají. Například u scén s bitkami, kde mi kolegové snad už víc věří, že ode mě nedostanou ostrou ránu. To samé platí u Michala, který se v hraní posunul opravdu hodně dopředu.

Jan a Zuzana Machálkovi z Brna hrají v divadelních představeních ve westernovém městečku v Boskovicích.
Indiánské léto v Boskovicích je naše dovolená. Manželé mají Vinnetoua pod kůží

IK: Když porovnám první a třetí sezonu, kdy se Vinnetou hrál, tak je tam znát obrovský progres. U všech na placu.

Legendární snímek Poklad na Stříbrném jezeře je v současnosti, při vší úctě, v některých pasážích už dost úsměvný. Doba je prostě jinde. Měli jste s tím při zkouškách problém?

IK: Popravdě to byla další z výzev. Film je starý přes šedesát let. Přemýšleli jsme, jak přistoupit k patosu v některých scénách, který je současnému divákovi naprosto zjevný. Když bychom se ho lekli, tak by to nebylo ono. Snažili jsme se ho proto učesat a zahrát. A zároveň zachovat původní čistotu starého filmu.

Zmínili jste nevšední kulisy a značný rozměr přírodního jeviště. Herci musejí mít kvůli ozvučení porty…

MV: Bylo potřeba ten obrovský prostor, kde se děj odehrává, vyvážit. Porty jsou v takovém případě nezbytné. Ale hrát s nimi není jednoduché, zvlášť při akčních scénách. Mohou vypadnout.

IK: V takovém případě nebo při technické závadě to herec musí prostě uřvat silou hlasu než se port nahodí. Jít blíž k publiku a improvizovat. Stává se to. Přírodní jeviště v Boskovicích je unikátní v tom, že v jednu chvíli jsou herci od publika třeba šedesát metrů vzdušnou čarou a za chvíli třeba jen pět.

MB: Ale scenérie zdejšího přírodního amfiteátru je prostě jedinečná. Mám srovnání s řadou míst v zahraniční, kde jsme vystupovali. Za mě je super, že se něco takového podařilo stvořit a nacvičit. Přidali se noví lidé a zase jsme to celé posunuli o kus dál.

Vinnetou, Zorro a Harmonika se smyčci v zádech. V Boskovickém westernu tleskali symfonii ve stoje.
Vinnetou, Zorro a Harmonika se smyčci. Westernu v Boskovicích lidé tleskali

Při show se odehrává řada akčních scén s koňmi, publikum vidí bitky, skoky a různé pády… Obešel se nácvik představení bez zranění?

IK: Režisér žádné zranění neměl (smích).

MV: Modřina není zranění. Myslím, že režisér říkal, že co je do tří stehů, tak se nepočítá jako zranění.

IK: Samozřejmě nějaká zranění při nácviku byla. Nějaké zhmožděniny. Záda, ramena, kolena, podupání koněm. Ale nic z toho nebylo vážné.

Limitovalo zajištění bezpečnosti herců se zvířaty nějakým způsobem rozsah kaskadérských a akčních scén?

IK: Samozřejmě. Zajistit bezpečnost čtyřiceti lidí při nasazení patnácti koní v tak obrovském prostoru není vůbec jednoduché. Zvlášť když v něm kromě profesionálů hrají i amatéři. Jinak je to u filmu a jiné u divadelního představení. V některých scénách bylo možné jít dál, ale nechtěli jsme v první sezoně riskovat a jít za hranu. Sáhli jsme proto k určitým režijním úpravám, aby se daná scéna podle filmové předlohy sehrála jednodušeji a bezpečněji.

Podívejte se, jak v Boskovicích hrála Western Symphony

Zdroj: Deník/Jan Charvát

Samostatnou kapitolou je střelba, jak na ni koně reagují?

MB: Samozřejmě je to věc dlouhodobého nácviku. Koně si na střelbu a také na herce musejí zvyknout. To samé platí o reakcích publika, potlesk. To jsou pro koně nové vjemy, které se trénují těžko. Střílet v klidu je jedna věc. Jakmile je ale potřeba scénu udělat naostro, v tempu a do toho ještě hrát, tak to najednou nemusí fungovat. Je potřeba, aby si to sedlo postupně. Jak já jako Vinnetou, tak Martin jako Old Shatterhand máme mladé koně, u kterých se jedná o první sezonu. Dělají velké pokroky, ale všechno nejde hned. Práce s koňmi je úžasná, ale je potřeba, aby se na ně netlačilo na sílu. Chceme toho po nich hodně, ale chce to prostě čas. V kaskadérském prostředí jsem zažil i opačný přístup, ten je ale podle mě problematický. Je krásně vidět, jak se z koňů a jezdců postupně stávají parťáci a budují si vzájemnou důvěru a pomáhají si.