Do té doby se jimi zabývali především vzdělaní nadšenci, kteří se primárně věnovali jinému oboru. Již za svého života byl Wankel současníky až mytologicky přezdíván otcem prehistorie rakouské a později i otcem moravské archeologie.

Právě v Blansku zanechal Wankel největší stopu, když zde působil jako lékař v salmovských železárnách a ve svém volném čase se pouštěl do tehdy ještě neprobádaných krasových útvarů Moravského Švýcarska, dnes nazývaného trochu fádně Moravský kras.

Jindřich (Heinrich) Wankel se narodil 15. července 1821 do smíšené česko-
německé rodiny, která bydlela v Praze. Stal se jedním z horlivých českých vlastenců, ač pro něj samotného byla němčina hlavním dorozumívacím jazykem. Perem se vyjadřoval také německy, přestože mu nebyla čeština cizí. Odborné statě, které v pozdějších letech vyšly česky, mu musela redigovat jeho dcera Vlasta.

Doktorát lékařství získal na pražské univerzitě v roce 1847, o rok později obdržel ještě samostatný doktorát chirurgie. Zároveň se stal přímým svědkem pražského červnového povstání a v nemocnici Milosrdných bratří, kde byl tehdy jediným ošetřujícím lékařem, pomáhal léčit zraněné.

Wankel v Blansku

V roce 1849 zavál osud Jindřicha Wankla na Blanensko, jelikož jeho přítel z mládí Ludvík Walter pracoval jako hutní adjunkt v salmovských železárnách. Právě Walter se přimluvil u knížete Hugona Karla Eduarda Salm-Reifferscheidta, aby Wankla přijal na místo lékaře v jeho podniku. Nejdřív se Wankel usadil v Jedovnicích, ale již v roce 1851 se se svojí ženou Eliškou Šímovou nastěhoval do blanenského zámku, který patřil Salmům. Ti zámek využívali jako bydlení pro vyšší úředníky, případně hosty.

Později se Wanklovi přesunuli do takzvaného doktorského domu v předzámčí, kde vychovávali v obrozeneckém duchu čtyři dcery. Zároveň zde Jindřich Wankel v roce 1854 zřídil i první blanenské muzeum, kde vystavoval nejen svoje nashromážděné sbírky, ale i různé mapy, plány či paleontologické obrazy.

V 50. až 80. letech 19. století začal Wankel, když mu to zrovna umožňoval čas, systematicky mapovat jeskyně Moravského Švýcarska. Prozkoumal propast Macochu, Sloupské jeskyně, Výpustek, Pekárnu a především Býčí skálu, kde učinil fenomenální objev pohřebiště z halštatského období.

Známá soška bronzového býčka, která tam byla nalezena, jakožto i celá Wanklova archeologická sbírka, skončila pro nezájem ze strany českých muzeí v přírodovědném muzeu ve Vídni. Wankel jen příležitostně zasahoval do vykopávek i mimo Blanensko, známé jsou jeho práce v Předmostí u Přerova (dokončení příště).

JINDŘICH ČELADÍN (autor je pracovníkem Muzea Blansko)