V blanenském klubu důchodců je takových žen téměř třicet. Jejich díla mohou zhlédnout lidé v těchto dnech na výstavě přímo v prostorách klubu.

Mezi zhruba stovkou vyšívaných deček a ubrusů jsou i díla Marie Urbanové z Blanska. „Vyšívat se dá různými způsoby. Buď si zvolím stonek, křížek nebo richelieu, který je nejsložitější. Dečku musím podložit řetízkem, potom začnu smykovat jeden steh vedle druhého. Pak dečku vyperu, naškrobím, vyžehlím a dám se do vystřihování,“ popisuje energická žena, která letos oslaví devadesátiny. Vtom na stole před dámami přistává pohoštění. „K vyšívání si obvykle uděláme kávičku, dneska si dáme i zákusek, protože tři z kroužku slaví narozeniny. Nemáme se špatně,“ pousměje se Urbanová.

Vedle ní sedí vedoucí kroužku Zdenka Kostrejová. „U vyšívání se bavíme, co je nového, ukážeme si fotky z oslav, zkrátka se odreagujeme,“ dodává. Vyšívat začala už jako malé dítě. Její maminka totiž byla švadlena. Po večerech se dávala do zapošívání, aby ticho neprotlo hrkání stroje. „A my jsme se k ní přidávali. Vyšívali jsme, háčkovali a pletli. Baví mě to dodnes,“ vzpomíná Kostrejová. Podle ní se dá vyšívat spousta věcí. Slušivé jsou zdobené límečky na společenské šaty či halenky. V repertoáru blanenských vyšívaček však převažují dečky. Ty vznikají podle předlohy, kterou ženy pořídí ve švadlence nebo si ji objednají v katalogu.

Dámy by mezi sebou rády přivítaly i mladší děvčata. „Vyšívání ale vyžaduje trpělivost,“ předesílá Kostrejová.