O tom může vyprávět Iveta Rafaelová zBlanska a její syn Tomáš, odmalička odkázaný na invalidní vozík. Tomáš je navíc jedním zklientů zrušeného petrovického stacionáře. „Když byl Tomáš malý, dostali jsme se všude. Teď už moc ne,“ pokrčí rameny Iveta Rafaelová. Její čtyřiadvacetiletý syn je přece jen kus chlapa, váží pětasedmdesát kilogramů a vynášet ho do schodů je pro jednu osobu nemyslitelné.

Více o úskalích, která čekají vozíčkáře téměř všude, se dočtete ve středu 4. července v blanenském Deníku.