Elektrárna se nachází v budově bývalého mlýna v blízkosti cesty vedoucí od železniční stanice. Je nejstarší zemědělskou elektrárnou na Moravě, její založení je datováno do roku 1908.


Vše začalo, když tu vznikly hamry. Ty ale vyhořely. Tak je majitel Hugo Salm nechal přestavět na mlýn. Ten opět vyhořel. Poté se mlýn pronajímal. „Můj děda tou dobou byl mlynářem ve Sloupě. Šel ale, jak se říká, za větší vodou a koupil to tu od Salma jako spáleniště,“ zavzpomínal Fadrný. Jeho děda na místě vystavěl nový mlýn. Turbína, kterou sem umístil, slouží dodnes. Byla sice při znárodňování odvezena do Prahy, pak ji však vrátili jeho otci. Nyní Fadrný doufá, že jeho vnuka tento koníček zaujme a bude pokračovat v rodinné tradici.


Není totiž podle něj lehké řídit elektrárnu a mít to jako „vedlejšák“. Na jaře přicházejí povodně, v létě je málo vody, na podzim by se mohla zanést turbína listím, tak se musí co půl hodinu odhrabávat a v zimě hrozí zamrznutí součástek a musí se u stavidel vysekávat led, aby mohla voda odtékat. „Stalo se mi, že jsem při odsekávání ledu uklouzl a spadnul do vody. Byl to nepříjemný zážitek v té zimě být pod vodou,“ svěřuje se dnes již s úsměvem Fadrný.
Aby toho neměl na starost málo, koryto se postupně zanáší bahnem. „Zrovna minulý rok jsem je tu musel vybagrovat na dvou místech,“ sděluje. A když nastane výpadek proudu, ať je to v jakoukoliv hodinu, třeba v noci, musí majitel elektrárny vstát a jít zvednout stavidla, protože turbína přestane fungovat. Totéž dělá, kdykoliv se zastaví turbína.


Nové starosti přidává majiteli elektrárny také plánovaná výstavba čističky odpadních vod, která má stát vedle elektrárny. „Jde o jarní povodně,“ vysvětluje Fadrný. „Jakmile se postaví nová rychlostní silnice, řeka a vedle tekoucí Holešínka se nebudou mít kam dál do pole vylévat, vyplaví čističku a veškeré nečistoty z ní se vylijí do elektrárny, okolních rodinných domků a dostanou se zpět do řeky,“ obává se. Letošní rok byl podle něj výjimečný. Nenapadl totiž sníh, a tak jarní povodně nepřišly. „Také teď přes léto je vody málo, dřív jí bývalo víc,“ posteskl si Fadrný. Pro svoji živnost totiž vodu nutně potřebuje. Musí jí být ale doslova tak akorát. „Když je vody moc, ani se nevyspím. Neustále kontroluji hladinu, aby nedošlo k problémům,“ vysvětluje. „Žádný extrém není dobrý,“ platí i u elektrárny.