Jak vlastně celá ta vaše anabáze začala?

Pamatuji si to na den přesně. 16. dubna 2004 za mnou přijel nadřízený vedoucí z Brna a s ním tři pracovníci z interního auditu pražské centrály. Ptali se mě na nějaké firmy z Prahy a následně řekli, že jsem neoprávněně podepsal jedenáct směnek, které měly krýt dodavatelsko-odběratelský obchod ve výši 1,3 miliard korun. Koukal jsem jako Janek, vůbec jsem netušil, o co jde, navíc bylo absurdní, že by se na pobočce v Boskovicích rozhodovalo o takto vysoké částce. Celé to mělo jediný cíl. Zdiskreditovat mě. Nicméně když výslech skončil, domluvili jsme se, že než se celá věc prošetří, zůstanu doma.
Takto to zůstalo do 30. června 2004, kdy mi vedoucí předložil dohodu o rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele a já to vzhledem k velkému mediálnímu humbuku kolem celého případu podepsal. Pak mi zhruba po roce, kdy už jsem měl jinou práci, volala policie. Opět jsem říkal, že nevím, o co jde. A rok a půl nato jsem dostal od advokáta zprávu, že budu souzen. Soud začal v červnu 2007 a děly se na něm neuvěřitelné věci.

Co přesně?

Protože žádné směnky neexistovaly, pouze jedna kopie směnky s mým oxeroxovaným podpisem a razítkem (to mohl kdokoliv použít z mnoha mnou podepsaných smluv), hlavním trumfem obžaloby, kterou vedl státní zástupce Horváth, byli tři svědkové. Ti nejenom že, jak jsem později zjistil, byli všichni dříve už trestaní, ale říkali úplné lži. Například tvrdili, že jsem konkrétní den měl být v Praze na jednání o tom obchodě. Když jsem doložil patnácti svědky, že jsem ten den seděl na jednání obecního zastupitelstva v Lysicích, což u soudu potvrdil i lysický starosta, tak svědci změnili výpovědi, že to sezení bylo o týden později. Ale to se zase nestrefili, protože to jsem měl zase jednání honebního společenstva.
Brněnský soudce Stýblo však moje argumenty vůbec nebral v potaz, vždycky jen řekl, nepřipouští se, pane obžalovaný, nepřipouští se. Bohužel také musím říct, že mi ten soud pomohl roztřídit lidi. Žalobce mi totiž dával například za vinu, že pouze já jsem měl přístup ke svému počítači. Já to vyvrátil tvrzením, že jsem si psal hesla do programů na zadní stranu kalendáře, tak aby mohla některé věci vyřídit i moje zástupkyně. Chtěl jsem po kolegyních, aby mi to potvrdily. Všechny kolegyně s hesly pracovaly, u soudu však tvrdily, že o nich nevěděly. To mi doslova vyrazilo dech. Nejenom že proti mně svědčili recidivisté, ale i kolegyně, se kterými jsem dlouhou dobu pracoval, mě poškodily.

Celý rozhovor si přečtěte v dnešním Týdnu u nás.