Práce se dřevem mě vždycky lákala. Ale dál než ke štípání špalků a smontování několika skříní z obchodního domu jsem to nikdy nedotáhl. Za dřevěný stojánek na ubrousky jsem v pracovním vyučování dostal čtyři mínus. Doma pak letěl nezdařený výtvor do koše.

To na louce před kunštátským kostelem pracují s dláty, pilami a frézami jinačí machři. Na náměstí Klementa Bochořáka totiž začal už v pondělí třetí ročník sochařského sympozia. Dřevosochání. Řezbáři tam z lipových a dubových špalků pod širým nebem tesají celý týden sochy, které pak dodělají před zraky diváků na kunštátském zámku při tamních Svátcích řemesel. Ty se konají o víkendu. „Je nás tady sedm. Kvůli nepříznivému počasí jsme si museli postavit nad sochami přístřešky. Ale nejsme z cukru. Pár kapek nás nerozhází," hlásí Romana Krestýnová s baretem na hlavě. Do Kunštátu přijela z Verdeku.

Rozmary počasí však třetí ročník Dřevosochání připravily o exotickou návštěvu. „Měl přijet také náš kamarád Ali z Indonésie. Ale má v Praze zahradnictví, které je teď pod vodou, takže nemohl přijet," dodává Krestýnová, která tesá sochu vodníka. Její dřevěná sova a vodník z předchozích dvou let už zdobí kunštátskou základní školu.

Malá mořská víla

O kousek dál létají kousky dřeva od dlátek otce a syna Vinckerových, kteří mají řezbářskou dílnu v Teplicích nad Bečvou. „Aby měl pan farář v kostele víc oveček, tak mu dělám další," směje se Miroslav Vincker, jeho socha rozšíří betlém v kunštátském kostele. Jeho syn Jan Vincker zase tesá malou mořskou vílu.

Do betléma přibude také socha pastýře. Tu vytesává Tomáš Wurst ze Šumperka. Když pan starosta zadával témata na sochy, hned jsem se přihlásil o pastýře. Zatím jsem na něm odpracoval asi třicet hodin a nemusím nikam extra spěchat jako tady Berťák," říká Wurst.

O několik metrů dál finišuje na svém díle Zdeněk „Berťák" Gross. Z dubového špalku vytesal masivní trůn pro korunovaci krále Jiřího na víkendových Svátcích řemesel. Dílo dočišťuje bruskou „No, mě teda čas docela tlačí. V pátek musím mít hotovo," bafá z fajfky statný muž s plnovousem.

Podle svých slov ale není se svou prací stoprocentně spokojen. „Škoda že jsem nedostal větší špalek. Trůn jsem měl namyšlený trošku jinak. Nešel udělat tak rozložitý. Na korunovaci si budou muset vybrat nějakého hubeného krále. Já mám teda sto pět kilo a na trůn se vlezu. Ale král bude mít ještě přehoz, tak snad se na trůn nějak napasuje," směje se řezbář.

Díla řezbářů z kunštátského sympozia zdobí například náměstí v Rudce, masivní lavice bude stát u kunštátského rybníku a další socha pak ve Křetíně.