Nedávno se s přítelkyní vypravili k Jaderskému moři na chorvatský ostrov Krk. V červeném, bezmála pětatřicet let starém Žigulíku. „Podařilo se mi koupit úplný klenot. Žigulík měl najeto jen osmdesát tisíc kilometrů a byl v top stavu. Jsem teprve druhý majitel, tip mi dal kamarád,“ popisuje Doležal další přírůstek do nevšední sbírky zhruba třiceti socialistických aut.
Žigulík podle něj pocházel z Tuzexu. To byla za vlády komunistů a dočasně i po Sametové revoluci síť obchodů, ve kterých se za valuty nebo tuzexové poukázky (bony - pozn. red.)mohlo koupit zahraniční zboží.
„První majitel prý jezdil s náklaďákem někde v Rusku a za ušetřené bony si u nás pak koupil Žigulíka. Na tu dobu to bylo něco. Svižnější a pohodlnější auto než Škodovka. Dva roky jsem ho šetřil a až teď na přelomu září a října jsme vyjeli k moři. Tam i zpět to bylo přes dva tisíce kilometrů. Auto šlapalo jako hodinky,“ usmívá se nadšenec s přezdívkou Mikeš.
Opravy přímo na místě
Po cestě ho další motoristé nadšeně zdravili. U moře pak červeného veterána obdivovali zejména italští turisté. Vzpomínali na mládí. „Tyto vozy se totiž v minulosti vyráběly v tehdejším Sovětském svazu na základě licence od italského Fiatu,“ připomíná sběratel.
Jízdu ve veteránech by za moderní auto podle svých slov nevyměnil ani za nic. I na dlouhých cestách ho málokdy nechaly staré vozy ve štychu. „To je jejich obrovská výhoda. Když se porouchají, jsem si z devadesáti procent jistý, že je opravím přímo na místě a dojedu. Když to přeženu, tak se šroubovákem a kladivem se dají dělat zázraky. To u moderních aut často vůbec nehrozí. A pocit z jízdy? Ten se nedá ničím nahradit. Je to prostě srdcová záležitost a neměnil bych v žádném případě,“ říká muž, který vlastní kompletní výrobní řadu východoněmecké značky Trabant. Většina z nich je v pojízdném stavu.
Trabant byl koneckonců jeho prvním autem, se kterým začal po získání řidičského průkazu jezdit. Dnes jich má třináct. Sjezdil s nimi prakticky celý Balkán a před několika lety z Adamova dojeli v Trabantu s přítelkyní do Moskvy a zpět.
„Na cestě jsem odboural spoustu předsudků. Všichni nás strašili, že v Rusku číhá na každém kroku nějaké nebezpečí, ale opak byl pravdou. Místní k nám byli velmi vstřícní,“ vypráví dvaatřicetiletý nadšenec z Adamova.
Doležal pro svou sbírku veteránů plánuje v budoucnu najít vhodné prostory a vybudovat malé muzeum. I s dobovou radiotechnikou a různými doplňky. Z jeho koníčku se před časem nakonec stalo i povolání, protože staré vozy zmíněných značek podobně zapáleným sběratelům opravuje.
„Dřív jsem pracoval v Adamovských strojírnách a oprava historických aut byla koníček. Teď mám z jejich servisu regulérní zaměstnání. Takových mechaniků je totiž málo. Velká část mých zákazníků jsou různí sběratelé a nadšenci. Často ale opravuji auta i starým lidem, kteří si je kdysi kupovali ještě v Mototechně. Je pro mě čest, že někomu takovému můžu opravit auto. V podstatě mu tím vlastně dávám i nohy, protože spousta těchto starých lidí je na svého veterána denně odkázaná,“ uzavírá povídání sběratel.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
