Nikdy bych se rodičům nesvěřil se soukromou věcí,“ takhle odpověděly čtyři dotázané blanenské děti druhého stupně základní školy z deseti. Přesto ale všech dvacet dětí, které se účastnily ankety Deníku, shodně na papíře tvrdí, že si s rodiči rozumějí, povídají a že maminka i tatínek vědí, co jejich ratolest chce.
Většina dětí z prvního stupně se přitom svým rodičům svěřuje. Výjimku tvoří děti, které si uvědomují, že něco špatného provedly. „Nesvěřila bych se s tím, kdybych udělala něco zakázaného,“ svěřila se anonymně malá dívenka. Ve starších dětech je méně důvěry.
„Je to nejspíš tím, že na druhém stupni jsou děti už v pubertě. Prožívají lásky, mají vztah se svými vrstevníky, takže rodičům se už tolik nesvěřují,“ míní vedoucí pedagogicko – psychologické poradny v Blansku Jarmila Kuchařová. Když se dítě svému rodiči svěří, měl by se podle Kuchařové na problém zkusit dívat dětskýma očima. „Důležitá je komunikace mezi rodičem a dítětem. Pokud dítě něco provede, rodič by to neměl za čas vytáhnout a zpětně mu to vyčítat,“ pokračovala žena v radách, jak se zachovat ve chvíli, kdy si potomek přijde k rodiči pro radu.
Martina Kalová se snaží svým dětem vždy pomoci. „Dcerce je devět let, ta se mi svěřuje se vším, řekla bych. Se synem, který šel letos do sedmé třídy, si už tolik nepopovídáme. Má svůj klučičí svět,“ řekla maminka. Doufá ale, že obě její děti by za ní kdykoliv pro radu přišli.
Ne však všechny děti se ze školy vracejí do vřelého domova. Dvěma starším dětem z deseti vadí, že jim jejich rodiče kouří pod nos. Malé děti zase na anketní otázku, co jim vadí na dospělých, uvedli přísnost a hádky. Na Lince důvěry však vedoucí Jiřina Sovová zaznamená vskutku horké chvilky.

Více informací se dozvíte ve středu 5. září v Blanenském Deníku.