Jak na promítání v kinokavárně ve Velenu dnes s odstupem let vzpomínáte?
Byly to krásné zážitky. Promítaly se samozřejmě výhradně české filmy. Jejich výběr byl ale jiný než ve stálém nebo letním kině. V hotelové kinokavárně se totiž podávalo kromě pití i jídlo. Atmosféra tak byla jiná. Bylo tam stolové uspořádání, žádné řady sedadel jako v kině. V polovině promítání se udělala přestávka a podávalo se objednané jídlo.

Pořádaly se tam určitě i další akce spojené s promítáním…
Ano a nejen pro dospělé. Ukončení školního roku, besídky, Mikulášské a další. Žilo to tam. Škoda, že doba se změnila a je to všechno pryč. Hotel se dnes bourá.

Na tehdejší dobu to muselo být něco…
Kinokavárny fungovaly i v jiných městech. Ale Velen byl výjimečný v tom, že se tam podávalo jídlo v hotelové stylu. Jinde maximálně párek, klobása nebo něco ve stylu bufetu. V Boskovicích to na tu dobu bylo z mého pohledu svým způsobem dost nóbl. Pro hotelové hosty se jednalo o příjemné zpestření pobytu. Místní zase promítání spojovali s dobrým jídlem, rodinnou oslavou nebo tam chodili s dětmi za odměnu na pohár a pohádku. Nebo když přijela návštěva, tak se chtěli pochlubit, vzít je za kulturou a dobrým jídlem.

Máte s promítáním v kinokavárně ve Velenu spojený nějaký speciální zážitek?
Ano mám. V polovině osmdesátých let byla velmi populární komedie Vesničko má středisková. Právě v boskovické kinokavárně se čekalo na čtyřmiliontého návštěvníka. Promítání v Boskovicích se tehdy osobně zúčastnil i Zdeněk Svěrák. Přišel za mnou do promítací kabiny a žádal mě, abych si dal pozor při výměně cívek. Šlo mu o to, abych nevystřihl jednu z důležitých scén, která byla ke konci první cívky. Některým promítačům se to totiž stávalo. Dopadlo to ale dobře.

Vy jste tenkrát byl v jednom kole. Kromě kinokavárny jste v Boskovicích promítal také v letním i stálém kině. Jak jste to stíhal?
Ani nevím. Měl jsem motorku, Jawu padesátku, pincka. Nasedl jsem na něj a všechno objel. Mám ho dodnes a stále jezdí. O půlnoci jsem byl doma a v šest ráno na směně v práci. Srandovní bylo, že mě v noci při cestě z kinokavárny dost často stavěla policejní hlídka. Asi si mysleli, že když vyjíždím z hotelu, budu mít popito. Měli ale vždycky smůlu.