Ke startu se řadí ke dvacítce závodníků na podomácky vyrobených strojích z Blanenska i širšího okolí. Právě pro příznivce roztodivných vehiklů se tam koná dvanáctý ročník Vehicle Cupu.

„Myšlenka uspořádat závod strojů domácí výroby se zrodila před dvanácti lety. Tehdy jich v Rudici jezdilo k padesátce. Původně jsem chtěl, aby na akci mohli předvést své dovednosti hlavně lidé ze vsi,“ přiblížil pořadatel závodu Vladimír Buchta z Rudice. Místní kutilové se však báli, že své stroje v krkolomném terénu zničí. Jejich účast postupem let slábla, až skončila na letošních pěti strojích rudické výroby. Zato si postupně akce získávala věhlas v širokém okolí. Letos do Rudice přijelo závodit zhruba dvacet amatérských mechaniků například z Vyškova, Brna, Břeclavi, Hradce Králové či Frýdku Místku.

Ze Lhoty u Vyškova přijel na domácím traktoru už poosmé Miroslav Skácel. Technickými vymoženostmi jeho zeleného traktorku by se mohli inspirovat i profíci ze Zetoru.

„Tak tři roky mi trvalo, než jsem traktor společně s tatínkem sestavil. Po odpoledních i hlavně v dlouhých zimních večerech na něm však pořád něco zdokonaluji,“ řekl Skácel. Podomácku vyrobený stroj je tak teď už schopný odvést z lesa až pět metráků dříví na topení, sklidit úrodu brambor nebo povozit děti na lyžích. Svůj účel plní i vehikly ostatních závodníků. „Je zde jen jeden stroj vyrobený přímo na rudický Cup. Ostatní slouží svým výrobcům při různých pracích po celý rok,“ vysvětlil Buchta.

Miroslav Skácel přijel se svým otcem na traktorku až od Vyškova. Jel na čas a tak si to svištěl rychlostí téměř padesát kilometrů v hodině.

A jak rychle se vlastně musel řítit vítěz závodu? Ten, kdo projede červenobílou páskou vyznačenou trať v nejkratší době, na rudickém závodě nevyhrává. Vítěz Vehicle Cupu musí závodní dráhu zvládnout dvakrát, jednou zprava a podruhé zleva v co nejmenším časovém rozdílu. Ten, komu se oba časy nejméně liší, vyhrává.

„Vítěz není důležitý. Má to být hlavně taková sranda. Důležité je, aby se zde pobavili lidi,“ uzavřel Buchta.