Zatímco venku není široko daleko živé duše, uvnitř staří lidé posedávají na lavičkách a užívají si příjemného chládku. „Na pokojích je velké teplo, protože tam nemáme klimatizaci a vtomto parnu nepomůže ani větrání. Ještěže na chodbách nebo ve společenské místnosti je vzduch o něco příjemnější,“ vykládá šestaosmdesátiletá Aloisie Nováčková. „Mám balkón, ale teď se tam vůbec nedá být,“ přikyvuje dvaaosmdesátiletá spoluobyvatelka Margareta Závodníková.

Blanenský domov důchodců obývá vsoučasné době sto tři seniorů, o které se stará sedmapadesát kvalifikovaných pracovníků. „Pravidelně využíváme rozhlas, kterým jsme obyvatele upozornili na nutnost dodržování pitného režimu a doporučili jim, aby nevycházeli ven,“ přibližuje současná opatření ředitelka domova Lenka Dražilová. „Hlásili vrozhlase, abychom vyvětrali, zatemnili okna a hlavně hodně pili,“ potvrzuje její slova Margareta Závodníková.

I přesto, že nevycházejí ven, mají obyvatelé stalé co dělat. „Chodíme do dílny na různé ruční práce a odpoledne na kávu u které nám sestřička čte noviny, abychom zůstali vobraze,“ usmívá se Aloisie Nováčková. Podle sociální pracovnice Lenky Nejezchlebové mohou senioři kromě provozování různorodých aktivit využívat také rehabilitací sbazénem, kapli nebo knihovnu.

Více informací se dozvíte v úterním vydání blanenského Deníku 17. července.