„Geocaching je moderní hra založená na poměrně jednoduchém principu. Po registraci na celosvětovém serveru může uživatel pomocí souřadnic a GPS přístroje hledat schránky, které ostatní poschovávali na různých turisticky zajímavých místech. Ve speciálním slangu, který mezi sebou hráči této hry používají, se sami označují jako cacheři. V České republice se ale snad ještě více zažil počeštěný výraz kačeři,“ vysvětluje sedmačtyřicetiletý fanoušek geocachingu Petr Meduna z Rájce–Jestřebí. Pracuje jako vedoucí počítačové firmy, ale ve svém volném čase se zajímavému koníčku věnuje už pět let.

Geocaching vznikl ve Spojených státech na přelomu tisíciletí a brzy zažil raketový nárůst popularity. Rozšířil se do celého světa a výjimkou není ani Česká republika, kde fanouškovská základna rostla snad ještě rychleji než v ostatních zemích. Zatímco před pěti lety bylo na území Česka ukrytých kolem sedmi set schránek, loni už jejich počet přesáhl patnáct tisíc. Lidé kolem nich chodí do práce, jezdí na kole, ale pokud geocaching nehrají, nikdy se o nich nedozví. „Ani Blanensko není výjimkou. Jen v Blansku je schováno víc než dvacet keší. Jsou všude, ale normální smrtelníci, kterým v našem slangu říkáme mudlové, o nich neví a vědět ani nesmí, aby je nezničili nebo neukradli,“ říká Meduna. Téměř u každého zajímavého místa v Blansku už nějaká je. Dřevěný kostelík má svou, další je věnována blanenskému zámku a ani u kostela svatého Martina keška nechybí.

Meduna si není jistý, proč se zrovna na Blanensku tato hra tolik ujala. Je to podle něj spíš shoda náhod. Geocaching připomíná dětskou hru, při které se hledá ukrytý poklad, a zřejmě i tím je tak přitažlivý. „Za svou popularitu hra vděčí určitě tomu, že je hledání schránky velkým dobrodružstvím, o které se pak můžete přes internet podělit s dalšími členy komunity. Nebo můžete třeba soutěžit s kamarády v tom, kdo jich má víc, ale nejlepší na tom všem je, že vás to vytáhne do přírody a můžete zapojit celou rodinu,“ míní rájecký kačer.

On sám je toho důkazem, protože na lov pokladů bere často svoji dceru i manželku. Společnými silami už ulovili šest set čtyřicet jedna keší a pětatřicet v Blansku i okolí založili. „Každý si může najít přesně takovou keš, která je pro něho ideální. Jsou totiž rozděleny podle obtížnosti, náročnosti terénu i velikosti. Některé ulovíte z okénka auta a pro jiné se musíte potopit s potápěčskou výstrojí. Já jsem třeba jednu takovou hledal poblíž Adamova. Byla schovaná na smrku, kterému větve začínaly až ve čtyřmetrové výšce a pro samotnou schránku se muselo vylézt ještě o deset metrů výš. Musím přiznat, že jsem měl celkem nahnáno a po cestě dolů jsem dokonce spadl. Kupka sena mě ale zachránila a manželka si mohla oddechnout, že nemusí volat hasiče nebo záchranku,“ popisuje jednu z dramatičtějších příhod Meduna.

Hledač keší je jen trochu smutný z toho, že stále populárnějšímu geocachingu se začíná věnovat čím dál víc lidí, ale ne každý je tak pečlivý, aby dodržoval všechna přísná pravidla, která ke hře patří. I tak se ale při ní dá stále objevit nejedno zajímavé místo a zažít mnohá dobrodružství.

ONDŘEJ BACÍK