Když v jejich domovině vypukla válka, neváhali ani minutu a poskytli krajanům okamžitě azyl. „Válka? Byl to pro mě obrovský šok, nemohla jsem spát a okamžitě přemýšlela, jak známým a příbuzným pomoct. Začali se ozývat z okolí Kyjeva, jak tam padají bomby a žádali o pomoc. Nebylo co řešit, šlo o život,“ líčí hrůzostrašné okamžiky.

Z hotelu Skalní mlýn na Blanensku převezl ve středu hasičský autobus uprchlíky na učiliště do Hustopečí na Břeclavsku.
Na mateřské rozváží uprchlíky. Blanensko dýchá za Ukrajinu, pomáhá stovkám lidí

Její muž od ruské invaze na sousední zemi jezdí opakovaně na hranice a převáží Ukrajince do bezpečí do Česka. S manželkou pomáhají s vyplněním víz a shání ubytování. Marta Bodlak se přihlásila mezi dobrovolníky jako překladatelka. V nedaleké Závisti, která je rozlohou nejmenší obcí v republice, opravují dům.

Kolik uprchlíků z Ukrajiny je na jihu Moravy.Kolik uprchlíků z Ukrajiny je na jihu Moravy.Zdroj: Deník/Markéta Evjáková

A jeho přízemí už má nové nájemníky. „Staráme se o několik maminek a dětí. Bydlí u nás doma ve Skalici a v opravovaném domku v Závisti. Vybavení jsme sháněli narychlo. Moc pomohli kamarádi, kolegové z práce, známí a místní lidé. Sehnali nádobí, peřiny, dětské postýlky, kočárky a další potřeby. Sousedé jsou úžasní. Pro všechny z nás je to obrovská morální vzpruha, že jsou v našem okolí tak skvělí lidé. Někdo nám dal na schody kamínek s ukrajinskou vlajkou a vzadu bylo anglicky napsáno slovo vyhrát. I takové maličkost udělají nesmírnou radost a posílí naději, že vše nakonec dobře dopadne,“ říká žena.

Manžel se samopalem v ruce

Zatímco se děti ve středu odpoledne uprostřed Závisti sluní na trávníku a točí se s maminkami na kolotoči, třicetiletá Alina stěží zadržuje slzy. Z domu kousek od Kyjeva utekla jen s nejnutnějšími věcmi a se dvěma dcerami. Dvouletou a pětiletou. Vystudovala práva a je na mateřské. Ukazuje v mobilu týden starou fotku manžela. Stojí v maskáčích se samopalem před obrněným transportérem. Od té doby o něm nemá žádné zprávy. Bojovat odešel i muž její sestřenice Miroslavy, která našla také azyl u stejné rodiny na Blanensku. „Nevědí, co s nimi je. Žádné zprávy od nich nepřicházejí. Mají strach, že se s nimi už nikdy neuvidí. Je to šílené,“ dodává Marta Bodlak.

Blanenská charita rozjela sbírku pro uprchlíky z Ukrajiny. Noste jídlo i oblečení!
Noste jídlo i šaty. Blanenská charita rozjela sbírku pro uprchlíky z Ukrajiny

V době, kdy řada Čechů už přemýšlí, kam pojedou v létě k moři nebo ještě narychlo na lyže, sháněla Marta a Andrei dvě neprůstřelné vesty.

Poslali je pak manželům zmíněných sestřenic. „Válka je strašná a nesmyslná věc. Rusové střílí nevinné civilisty, ničí obytné domy, nemocnice. Ukrajina ale musí svoji zemi bránit, to je jasné. V Rusku mám příbuzné. Nekomunikujeme spolu. Žijí v bludu tamní propagandy a nic je nepřesvědčí. Snad vyhraje dobro,“ říká při loučení lámanou češtinou Andrei. Sám má sice rumunské občanství, ale rodinné kořeny i na Ukrajině a v Rusku.