Juniorská mistryně Evropy v karate a nadějná fotografka, které do života krutě zasáhla vážná nehoda, založila módní značku oblečení s moravským názvem, přes níž chce motivovat lidi do života. Značka SU nyní slaví dva roky, stěhuje se do nových prostor a poselství tak přinese ještě více lidem. Poselství o tom, že je důležité se nevzdávat a život si užívat.

Příběh Michaely se začal psát ve Spešově na Blanensku, kde se do povědomí dostala jako velmi talentovaná sportovkyně. Ukázala velké nadání v bojových sportech a začala se naplno věnovat karate.

„V podstatě odmala jsem se věnovala sportu, sportovala jsem od první třídy. Ve třinácti jsem se začala profilovat v karate, když se v Blansku otevřel oddíl, nasměrovala mě moje učitelka tělocviku, která vedla oddíl gymnastiky a byla jsem pro ni až příliš hyperaktivní (směje se). Začalo mě to strašně motivovat a nabíjet,“ popisuje Michaela Buchtová.

FITNESS DOPLŇKY NEBYLY, TAKŽE ZACHRAŇOVALA BUCHTA A TRS BANÁNŮ

V karate prokázala velký talent a úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. „První závody jsem obsazovala do druhého místa. V druhém roce jsem již byla přizvaná na mistrovství Evropy 1997, které jsem vyhrála, pak následovalo další mistrovství v Mohuči odkud jsem si odvezla druhé místo. Chtěla jsem být první a vyhrávat, takže jsem měla rychlý postup. Režim to byl náročný, od pondělka jsem pět dní trénovala a o víkendu byly závody či soustředění. Fitness suplementy tehdy ještě nebyly tolik profláklé, takže mě energeticky držel ve formě trs banánů s černou buchtou od mamky. Na tom jsem vydržela celý víkend,“ přibližuje s úsměvem Buchtová.

Obnovu vodní nádrže Skalice nedaleko Boskovic dokončili pracovníci Povodí Moravy, zahájili její napouštění.
Vodohospodáři dokončili obnovu vodní nádrže Skalice. Podívejte se na ni z výšky

Díky karate často sama cestovala. Mnohokrát se dostala i za hranice Česka. „Od patnácti jsem cestovala sama po Česku. Dostala jsem se ale i do Rakouska, Německa, Slovenska, Slovinska nebo Rakouska. Peněz moc nebylo, ale objevily se v Blansku větší firmy, které mě sponzorovaly, což mi aspoň zaplatilo cestu. Ukázala jsem jim, co umím a oni mi pak finančně pomohli. To mě naučila máma, nikdy se nemáme bát ukázat, že něco umíme,“ povídá Buchtová.

Postupně však začínala podnikat, protože i přes všechnu dřinu věděla, že karate ji obživu nezajistí. „Karate u nás bohužel není mainstream, takže jsem si postupně musela hledat práci. Sportovat jsem přestala kvůli časovým možnostem, musela jsem si i vydělávat a závodní sport se stával rekreačním. Dělala jsem grafiku a táhlo mě to k focení. To byl vlastně můj sen kromě sportu. Začala jsem navštěvovat různé kurzy focení, například i u pana Neffa v Praze. Neustále jsem se chtěla zdokonalovat a nabízet kvalitně odvedenou práci,“ pokračuje.

VÁŽNÁ NEHODA JÍ KOMPLETNĚ ZMĚNILA ŽIVOT

Focení byl její koníček od dětství, rozhodla se tedy do něho ponořit naplno. Do toho ještě vedla na Blanensku spinningové centrum a hospodu.

Rozjíždějící se kariéru ovšem zbrzdila vážná nehoda, která jí změnila život. „Ve třiceti jsem zažila vážnou nehodu na motorce. Ze silnice mě sesbírali s rozdrcenou pánví. Ihned jsem podstoupila zákrok, kdy mi pravou půlku pánve seskládali jako puzzle. I tak nedržela, musela jsem absolvovat další zákroky, rok jsem nemohla používat nohu, nechtělo to srůst. V podstatě tři roky jsem se neustále pohybovala po nemocnicích, rehabilitačních centrech nebo doma,“ popisuje Buchtová.

Ani hrozba v podobě až pětasedmdesátitisícové pokuty a až tříletého zákazu řízení zřejmě nevadila kontrolovanému dvaadvacetiletému muži na Hodonínsku.
Cesty bez řidičáku se prodraží. Hříšníka zastavili na jihu Moravy. Podívejte se

Aktivní sportovkyně milující pohyb tak zůstala víceméně po dobu tří let připoutaná k lůžku. Motivovaly ji mírné posuny, například když začala hýbat prsty, nebo se dokázala posadit.

„Život se mi kompletně změnil. Každé ráno jsem musela cvičit prsty, počítala jsem každou minutu, pamatuji si, že jít na normální toaletu, bylo to jak vyhrát olympiádu. Měla jsem pleny, jinak to nešlo, nestydím se za to. Pro zdravého člověka, natož sportovce, je nepředstavitelné, že potřebujete pomoct při každé činnosti jako například oblečení si ponožky nebo spodního prádla. Zůstala jsem navíc částečně invalidní. Pomohlo mi to však se v životě posunout. Dokážu se vcítit do starých a nemohoucích lidí. Motivovalo mě to k tomu být aktivní dokud to jde,“ vzpomíná.

Přijímací zkoušky. Ilustrační foto
Tady je TOP 5 základek Blanenska, kde žáci nejlépe zvládli přijímačky na střední

Pro tělo Michaely to byl velký šok. Nehodlala to však vzdát. „Po nehodě jsem nabrala na dvaadevadesát kilo, během tří let mi letěla váha nahoru dolů, nemožnost pohybu udělala svoje. Řekla jsem dost a zakousla se do dietní stravy a třífázového tréninku, který jsem si naordinovala na ráno, poledne, večer. Za tři měsíce jsem spálila dvaadvacet kilo, motivačně jsem se u toho vyfotila do časopisu Muscle and Fitness proměny. Dostala jsem se mezi deset finalistek a na stránky časopisu,“ vypraví.

FOTILA PRO ČESKOU TELEVIZI O BERLÍCH

Zranění jí však také nasměrovalo. Po nehodě již nebyla schopná vést spinning ani hospodu, tak si od kamarádky propůjčovala fotoateliér v Blansku. Fotky, které během uzdravování vyvolala na plátno jako vánoční dárky, měla vystavené nad postelí v rehabilitačním centru, kde si jich všiml režisér Filmové akademie múzických umění (FAMU).

„Dostala jsem tak možnost fotit pro FAMU absolventský film. Posléze jsem dostala první placenou nabídku na focení filmu Laputa. Fotila jsem opřená o hůlku (směje se). Po dvou odfocených filmech přišla nabídka, která se neodmítá, fotit film FOTOGRAF, v hlavní roli s Karlem Rodenem. Setkání a následné portrétování Jana Saudka, byl splněný sen,“ podotýká Michaela Buchtová.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Skupina výtržníků v Blansku? Cestující trápí nepokoje na nádraží

Zdroj: Deník/Tomáš Kouřil

Následně se v roce 2016 zúčastnila konkurzu na fotografa pražské České televize (ČT), kde při velké konkurenci zvítězila.

„Jeden den jsem fotila balet v Národním divadle, druhý den jsem v pracovním oděvu fotila v Chánově při točení seriálu Most. No a další den jsem trávila desítky metrů pod zemí focením v dolech. Byly to hromady zkušeností, ČT mě naučila komunikovat s jakýmkoli klientem, fotila jsem herce, politiky, davy, různé sociální vrstvy. Stala jsem se fotografickým chameleonem, který je schopen reagovat na jakoukoliv výzvu. Nebála jsem se pak žádné komunikace. Naučila jsem se udělat dobrou fotku, abychom ji mohli hned vzápětí zveřejnit. Například fotky z pořadu Stardance, které jsem zpracovávala v zákulisí ještě během přenosu. Byl to prostě jeden z mých velkých splněných snů,“ vysvětluje.

ZDRAVÍ JÍ ZKOMPLIKOVAL POROD

Po třech letech však musela z práce odejít kvůli rizikovému těhotenství z důvodu nehody. Čekala navíc dvojčata.

„Rodila jsem předčasně, těhotenství nebylo jednoduché, ale jsem ráda, že mám dvě zdravé holky. Porodila jsem v březnu a v létě jsem zase cítila problémy a bolest v oblasti pánve. Na následky porodu se mi zbortila kyčelní jamka. V prosinci jsem skončila v nemocnici a pak měla velkou operaci pánve. Měla jsem devítiměsíční miminka a znovu byla upoutaná na lůžko, bylo to těžké. Zachránili nás mamka s tátou. Máma s námi rok a půl žila a strašně mi pomohla,“ přibližuje Michaela Buchtová.

Prostranství před A.centrem v Adamově na Blanensku.
Pásli koně na betoně. Adamovské naštvala hromada kobylinců před obchody

Návrat do České televize nebyl ze zdravotních důvodů možný. S otázkou, co bude dělat, se však vypořádala po svém.

„Najednou jsem se ocitla znovu na rozcestí. Byla jsem fotograf, toužila jsem u toho zůstat. Chtěla jsem dělat velkoformátové obrazy a nabízet je, takže padla historická otázka, jak bych se chtěla jmenovat a co vlastně jsem, tedy moravsky ‚su'? Říkalo se mi buchta, měla jsem strach, že když se takto pojmenuju na web, tak si budou myslet, že peču, což neumím (směje se). Takže mě napadlo SU,“ pokračuje.

MOTIVUJE LIDI KE ZDRAVÍ A PLNĚNÍ SI CÍLU SKRZE OBLEČENÍ

Původní plán bylo dávat fotky na trička, tedy spojit focení s jejím dalším koníčkem, což byla grafika. „Když jsem začala mít trička, tak se lidi začali ptát na mikinu, tepláky, čepici. Tak vzniklo SU, jak je v dnešní formě. Založila jsem e-shop a teď po dvou letech jsem se rozhodla přestěhovat do větších prostor, které nám nebudou v tvorbě značky svazovat křídla," říká Buchtová.

Od začátku února, na dvouleté výročí SU, se se svou značkou přesouvá do nového ateliéru v Blansku, kde chystá nové kolekce oblečení a zároveň fotí.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Konec praktiků v Adamově a Těšanech? Obce našly náhradu

„Přišlo mi mnoho nabídek na spolupráci. Například s módní návrhářkou nebo filmaři na připravovaném snímku Parkourista. Na základě toho budu tvořit kolekci. Dál spolupracuji s mladou umělkyní, která tvoří neuvěřitelné sprejerské grafiky, její umění zdobí gólmanské přilby, nádrže motorek, teď stříká svoji grafiku na kávovar. Chystáme se společně posunout SU zase o stupínek výš a její návrhy přesunout na oblečení,“ líčí nadšeně.

Baví ji spojovat fotku, grafiku a styl oblečení, které nosí různé generace. „SU je pro mě existenční otázkou. SU ráda, že SU, Cogito, ergo, SU, myslím, tedy SU, to jsou má motta, která vystihují to, co dělám.

Ordinace praktických lékařů na adamovském Smetanově náměstí přerušila činnost. Podobně jako v Těšanech na Brněnsku.
Konec praktiků v Adamově a Těšanech: Obce našly náhradu

„Jako dítě jsem se naučila tvrdě makat při sportu a teď se vše promítá do mé práce. Práce je pro mě koníčkem a jsem vděčná, že můžu. Začalo to do sebe zapadat,“ vysvětluje Buchtová.

Nyní chce předávat skrze svoje oblečení svůj příběh a hlavně poselství a motivaci o životě, aktivitě a plnění snů. Přednáší na gymnáziích a nabádá mladé lidi do sportu a aktivního života.

Nehoda mi vzala zdraví, které už nikdy nebude stoprocentní, ale dala mi životní lekci, která mě motivuje žít ještě víc naplno než dřív. Pořád věřím, že zase začnu běhat. Mohla bych sedět na zadku, nadávat na systém a pobírat sociální dávky, ale to nedokážu, ukousala bych si nehty až po lokty nudou. Mám ráda svou práci a kreativní činnost. Baví mě motivovat ty, co chtějí něco dokázat a vyniknout, baví mě vidět kolem sebe lidi, kteří tvoří a mají cíle. Jsem v půlce života a to je ještě hodně dlouhá doba naučit se spoustu nových věci, než dostanu na záď pleny,“ uzavírá se smíchem Michaela Buchtová.