Václavu Liškovi patří další díl seriálu Blanenského deníku Rovnost Mladé talenty. Jeho míry budí respekt už zdálky. Ránu by od něj člověk nechtěl schytat. Sto pětaosmdesát centimetrů na výšku a bezmála sto třicet kilo živé váhy. „Ke klasickému silovému trojboji jsem se dostal vlastně úplně náhodou. Asi ve třinácti letech jsem začal chodit do posilovny. Chtěl jsem mít vypracovanou postavu. To se mi líbilo. O silovém trojboji jsem do té doby nic nevěděl. Nasměroval mě k němu až můj trenér z velkoopatovického fitka Miroslav Komárek. Klasické vzpírání, dvojboj, jsme dělat nechtěli. Tak jsme se pustili do trojboje," vzpomíná na své začátky Liška.
Dřepy s činkou
Do silového trojboje (též powerliftingu) patří dřep s činkou a zvedání činky soupažně z lehu na zádech na lavičce. Takzvaný bench press. Třetí disciplínou je mrtvý tah, kdy závodník zvedá činku ze země oběma rukama do úrovně pasu. „Když jsem začínal, nebyly moje výkony nic moc. V benči jsem vzpíral kolem osmdesáti kilo a v mrtvém tahu kolem sto padesáti. Někomu to může na patnáctiletého kluka připadat hodně, ale já už byl tenkrát dobře stavěný. Máme to v rodině, ale nikdo se silovým sportům nevěnoval," směje se Liška. Za několik let se po tvrdé dřině v posilovně vypracoval na daleko vyšší úroveň.
close
zoom_in
V současnosti patří do české špičky mezi juniory v klasickém silovém trojboji bez podpůrného vybavení. To zahrnuje speciální dresy a bandáže, které zvyšují výkony závodníků. „Teď mám osobák v dřepu dvě stě osmdesát kilo. Při tréninku. Na závodech o deset kilo méně. V mrtvém tahu tři sta dvanáct a půl kilo. V benči pak sto osmdesát kilo. Při soutěži zatím o pár kilo méně. Nejlepší výkon při závodech mám v klasickém trojboji v součtu všech tří disciplín sedm set čtyřicet pět kilo," přiblížil své výkony mladý silák.
V letošním roce Liška ovládl jak mistrovství Moravy, tak i mistrovství republiky v silovém trojboji RAW. Tedy bez zmíněného podpůrného vybavení. „Největší radost mám z toho, že na mistrovství Moravy jsem udělal dva národní rekordy. Dvě stě sedmdesát kilo v dřepu a tři metráky v mrtvém tahu," řekl Liška.
V posilovně trénuje třikrát týdně a vzpírá tuny železa. „Můj sen je reprezentace a nějaká medaile z mistrovství Evropy nebo světa. Ale dostat se do reprezentace je složité. Zatím to neřeším," poznamenal.
I přes vysokou zátěž v tréninku i při závodech se Liškovi zatím zranění vyhýbají. „Musím zaklepat. Zatím všechno drží a žádné zranění jsem neměl. Důležitá je regenerace, dobře sestavený trénink a samozřejmě strava a doplňky. Jenom výživa a doplňky stravy, hlavně na klouby, mě přijdou asi na tři čtyři tisíce měsíčně. Kolik toho spořádám na oběd? Nemůžu se přecpávat. Jím třeba devětkrát denně, ale poloviční porce. Svíčková s dvaceti knedlíky nepřipadá v tréninku v úvahu," zdůraznil Liška.
Podle svých slov svou sílu využívá nejen při závodech, ale také při práci doma. „Máme hospodářství, takže práce je doma dost. Je to takový doplněk tréninku v posilovně. Ale že bych si třeba díky své figuře přivydělával jako vyhazovač v baru nebo ji využíval nějak jinak, jsem neuvažoval," poznamenal se smíchem Liška, kterého při závodech často doprovází celá rodina včetně přítelkyně.
