Baltazarové, Melicharové a Kašpaři s sebou nosí kasičku, která se dům od domu zaplňuje. „Nejštědřejší jsou staří lidé. Přitom nevydělávají moc peněz,“ hodnotí klučina ustrojený za Baltazara. Snědou pleť mu na tváři zajistila čokoládová poleva.

Rudičtí hází do pokladničky od padesátikorun až po pětistovky, výjimečně tam spadne tisícikoruna. „Jeden pán zase před nás vysypal svou pokladničku plnou jednokorun a dvoukorun. Byla to pěkná hromada,“ říká pořadatelka sbírky Lucie Šebelová s tím, že plastové pokladničky jsou pak plné a je obtížné do nich další peníze vhodit.

O vinšování je zájem. Lidé už na děti čekají. Kolem trojice mířící do Hajců pospíchá muž v čepici. „Už jdete k nám? Ještě počkejte, musím do obchodu,“ upozorňuje za běhu. Děti nejdřív vcházejí se zpěvem do jiné prodejny, kde překvapí prodavače.

„Poslouchej, poslouchej,“ směje se a oddaluje mobilní telefon od ucha, aby člověk na druhém konci vinšování lépe slyšel. Poté, co králům obchodník přispěje, namalují mu na dveře K+M+B 2012. U některých domů však malé děti nedosáhnou na horní futra dveří. Popíší tedy dveře zboku.

Po cestě zdolávají další nástrahy. „Občas padnou za vlast koruny. U některých domů mají třeba nízkou branku, kde čepice zůstane viset,“ podotýká Šebelová. Zpívající kluky a holky provází mnohdy štěkot psů za ploty. Narozdíl od nich děti vyráží ven ve sněhu, větru i dešti. „Chodíme už poněkolikáté a zima nám byla vždycky,“ hlásí Filip, který oblékl kostým Kašpara.

Rudičtí se zapojují do Tříkrálové sbírky od roku 2003. V průměru vydělají pro lidi v nouzi každý rok asi sedmnáct tisíc korun.