Festival šneka Krasíka nebyl první akcí, díky které Senetářov ožil smíchem dospělých i těch úplně nejmenších hostů. „Podobné festivaly jsme pořádali i v minulých letech. Jen mají vždycky trochu jiné téma. To dnešní je jednoduché. Bereme jej jako Krasíkův start na cestě mezi lidi," potvrzuje manažer Místní akční skupiny Moravský kras Jozef Jančo.

Pokřtěná kniha

Jedním ze šnekových úkolů je doprovázet spolupráci krasu Moravského a Slovenského. Krasík ožívá na stránkách pohádkové knihy, jejíž křest je na řadě půl hodiny po poledni. Hlavní slovo má spisovatel Slavomír Szabó. „Doufám, že nejen titulní hrdina, ale i ostatní postavičky si získají srdce čtenářů," zazní mimo jiné v jeho skromném proslovu.

Kniha Dobrodružství šneka Krasíka nemá pouze zábavný charakter. „Za každou pohádku jsem umístil článek, který má děti a jejich rodiče přimět k návštěvě památek. Proto šnek třeba ve Sloupu bojuje s čertem a na blanenském zámku se zaplete do sporu krejčího a obuvníka," usmívá se krátce poté v zákulisí Szabó.

Mezi oficiální části programu patřilo kromě křtu také předání certifikátů vedoucím regionálních ubytovacích a stravovacích zařízení. Desítky dětí však zajímalo něco jiného. „Se svými dcerami občas vyrazím na nějakou podobnou akci. Po té dnešní usnou jako dudci," směje se Jana Krausová z Blanska a za chvíli se znovu plně soustředí na maňáskové vystoupení, které sklízí obrovský úspěch.

Česnek, ne špenát

Ale i lidé pohádkám odrostlí si v Senetářově přišli na své. Hlavně takoví, kteří rádi ochutnávají netradiční jídla.

Téměř nepřetržitý zájem budí maďarské langoše. Ačkoli na první pohled se příliš neliší od těch známých, chuťově jsou někde jinde. „Placky vyrábíme z vařených brambor, mouky, mléka, kvasnic a soli. Hodně lidí si myslí, že je potíráme tatarkou a špenátem. Jsou na omylu, jedná se o zakysanou smetanu a pravý medvědí česnek," překvapuje Anna Sedláková.

Ona ani její kolegyně se téměř nehnou od pánve, na které pochoutku připravují. „Smažení na poctivém ohni a tradičním sádle má něco do sebe. Ale doma si vystačíme i s klasikou troubou," prozrazuje žena.

Kromě dalších maďarských specialit si jen málokdo nechá ujít třeba maso ze dvou předuzených kýt. O správný postup při jejich přípravě se stará domácí Alois Zouhar. „Dohromady mají třicet kilo, takže jsem s jejich přípravou začal už o půl desáté ráno. Nedělám je poprvé, takže se nebojím, že by je lidé nesnědli," říká ve chvíli, kdy odkrajuje první plátky šťavnatého masa. A letmá kontrola o pár hodin později mu dává za pravdu.