V Sebranicích se dodnes zvoní ručně

Kostelík stojící v Sebranicích na první pohled vypadá, že je schovaný mezi domky. Ale je vidět ze širokého okolí. Kostel je zasvěcený Panně Marii.

Zmínka o faře v Sebranicích pochází již z roku 1255, tudíž v té době tam již stával také gotický kostelík. Koncem šestnáctého století v okolí převládali evangelíci, kteří tam měli svého pastora. V sedmnáctém století po vypuzení nekatolíků se stal kostel kunštátskou filiálkou a až v roce 1734 byla v obci opět zřízena samostatná fara.

Kolem kostela býval hřbitov, na který si ještě mnoho lidí pamatuje. Byl však přestěhován za vesnici.

Roku 1680 se kostel dočkal rozšíření a tím se hodně změnil; z původní gotiky se toho mnoho nezachovalo. „Vnitřní výzdoba je barokní, ale díky některým prvkům je gotický původ pořád znát,“ řekl Tomáš Koumal, duchovní správce kunštátské a sebranické farnosti.

Uprostřed kostela je vchod do hrobky, která se však neotevírá. V kostele jsou náhrobky Jana Pucharta z Voděrad a Petra Pucharta.
Ve věži visí tři zvony.

Nejmenší pochází z dílny olomouckého zvonaře Václava z druhé poloviny patnáctého století a donedávna byl v odborné literatuře považován za zničený při válečných rekvizicích. Zvon o průměru 70,5 centimetru, hmotnosti asi 200 kilogramů a ladění d2 je zavěšen na koruně se šesti uchy zdobenými lištami a výžlabky. Nachází se na něm nápis psaný gotickou minuskulí.

Vzácná Madona

Další zvon, také z patnáctého století, má průměr 113 centimetrů. Renesanční zvon pocházející z roku 1590 o průměru 96 centimetrů zdobí český nápis. Všechny tři zvony dnes již nejsou vybaveny původním technickým příslušenstvím, ale visí na ocelových traverzách. „Zvony jsou velmi hodnotné a kvůli jejich ochraně se stále zvoní ručně, a to před každou mší svatou,“ upozornil kněz.

Na hlavním oltáři stávala jeden a půl metru vysoká dřevěná socha Panny Marie držící na levé ruce Ježíška, v pravici měla žezlo a na hlavě korunu. Šaty měla sice socha vyřezané ze dřeva, ovšem vždy bývala oblékána ještě do šatů z látky.

Socha je vyřezaná z lipového dřeva a z hlediska památkové péče jde o hodnotnou památku pocházející z období doznívání gotického slohu. Před restaurováním v roce 1988 bylo dřevo sochy ztrouchnivělé a napadené červotočem. Po opakovaných vloupáních do kostela však pro vzácnou sochu Madony nebylo v Sebranicích bezpečno, proto putovala do Brna. „Gotická Madona ze Sebranic je opravdu krásná a od roku 2006 je k vidění ve stálé expozici Vita Christi Diecézního muzea v Brně na Petrově,“ objasnil Koumal.

Od roku 2003 je v kostele na oltáři umístěna kopie původní sochy. Ta je zhotovena ze sádry a vytvořil ji sebranický rodák Martin Kotek se svými studenty ze Střední školy tradičních řemesel ve Velkých Opatovicích. Loni dostala Madona nové zlacené korunky, žezlo a jablko. „Korunky byly pořízeny z velkorysých darů jednotlivců i přifařených obcí,“ sdělil Tomáš Koumal. Podle starého zvyku má také Panna Maria šaty z látky. „Sochu oblékáme vždy o pouti,“ dodal kněz.