„Když tu před deseti lety pořádali modeláři závody, tak je kvůli počasí nemohli dojet. Na trať tak po nich nastoupili se třemi traktory místní dobrovolní hasiči a rok na to už se jel Bultak-kututák,“ vzpomíná pořadatel Pavel Ochrana, který se sám závodu účastní. A jak obtížně je podle něj takový stroj vyrobit? „To záleží na tom, jak je kdo šikovný. Ten náš má základ pozohýbané plechy a motor z oktávky. Než mohl vyjet, trvala otci práce na něm asi rok,“ přibližuje Ochrana.

Na hřiště ve Velké Roudce se v sobotu dopoledne sjelo čtrnáct závodníků na podomácku poskládaných strojích. Na dráze se předvedli například ve slalomu, v jízdě do kopce nebo v coufání. Dál ukázali publiku, jak rychle umí vyměnit olej, jestli se strefí pneumatikou do plechové kádě nebo jestli se umí dostatečně rychle občerstvit.

Se startovním číslem 1 na dráhu vyrazil František Letfus z Borotína. A i přes malou poruchu na svém traktůrku závod s časem osm a půl minuty dojel. „Bultak-kututák jedu už asi po čtvrté. Ale traktor? Ten mám daleko starší. Vyráběl jsem jej před dvanácti lety,“ vzpomínal závodník.

Jeho výroba tenkrát trvala Letfusovi asi rok a za tu dobu už třikrát vyměnit v traktoru motor. Žádnou náročnou údržbu prý ale jinak stroj nepotřebuje. „Občas doliji olej a utáhnu nějaký ten šroubek. Teď mi zrovna jeden vypadl na trati. Jsem rád, že jsem vůbec dojel,“ oddechl si závodník.

Úspěch v Bultaku-kututáku prý nejvíc záleží na štěstí a na tom, jak závodníkům sednou jednotlivá stanoviště. Ale vítězství vlastně stejně není důležité. Hlavní je, že stroj bude sloužit ještě dlouhá léta. „Jasně, že traktorky používáme taky na práci. Svážíme s nimi seno, ořeme brambory a vozíme dřevo,“ shodují se závodníci.