Potvrzuje to například Martin Pírek z nedalekých Jedovnic, který má v Krasové vnuka a vnučku. Ve středu dopoledne s nimi kráčí do zdejšího obchodu. „Syn tady koupil před lety obecní zasíťovaný pozemek. Z dnešního pohledu to bylo doslova za pusu. Stavěl jako jeden z prvních. Je tu nádherně. Přišlo hodně mladých a dětí je tu jako smetí,“ říká Pírek.

V podobném duchu mluví i krasovská rodačka Hana Štrajtová. Zrovna pracuje před domem na zahrádce. Žije tu od devadesátých let. „Po revoluci se spousta mladých z Krasové stěhovala do bytovek. Do Blanska nebo do Jedovnic. Zůstávali jen staří a vesnice pozvolna vymírala. Pan starosta měl jasný plán. Postupně za obec vykoupit pozemky, zasíťovat je a nabídnout mladým, aby měli kde stavět. Za mě to byl velmi prozíravý krok, který vesnici nastartoval správným směrem,“ vypráví přes plot žena.

Areál bývalého podniku ČKD Blansko strojírny a. s. Ilustrační foto.
ČKD Blansko Holding v problémech: zmrazené akcie a dluhy. Majitel? Ruský podnik

Příliv mladých lidí se podle ní výrazně promítl v životě celé vesnice a na kulturních akcích. „Ze začátku jsme měli docela obavy, aby Krasová nebyla rozdělená na dvě části. Starou a novou. Ale mladé rodiny jsou úžasné, stejně jako děti. Za sebe si myslím, že sem moc dobře zapadly. Teď sice kvůli epidemii koronaviru byla různá omezení, ale akce se už zase rozjíždějí. Pálení čarodějnic, dětský den, hasiči, rybáři. Všude je plno dětí, Krasová žije naplno, a to je moc dobře,“ má radost jedna z místních.

Vesnice plná dětí

Z loňského sčítání obyvatelstva vyplývá, že Krasová má v Jihomoravském kraji nejvyšší podíl dětí do čtrnácti let na počet obyvatel. Z 457 tamních obyvatel je jich čtvrtina. Dětí do čtyř let pak v obci v Moravském krasu žije téměř padesát. Čtyři děti tu s mužem vychovává také Michaela Henry. Do nového domu se rodina stěhovala před pěti lety. S manželem tehdy hledali místo kousek za Brnem. Když přijeli sem, zjistili, že dále už pátrat nemusejí.

„Jsme tu šťastní. Manžel pracuje jako programátor z domu. Pro děti je to tu skvělé. Příroda, klid, bezpečí. Nic nám tu nechybí. Podobně to viděly zřejmě i ostatní rodiny. Vítání občánků je to několikrát do roka a bývá plné,“ usmívá se u hřiště osmadvacetiletá máma.

Nejpočetnější věkovou skupinou odstupňovanou po pěti letech jsou v Krasové lidé mezi pětatřiceti až devětatřiceti lety, kterých je přes padesát. Penzistů je kolem šedesáti. Podle starosty Krasové Václava Vágnera začala obec zasíťované pozemky prodávat zhruba před necelými patnácti lety. Chvíli trvalo, než začaly jít na dračku.

„Obec byla na ústupu. Vymírala. Měla nějakých dvě stě čtyřicet lidí. Rozhodli jsme se s tím něco dělat. Dnes je nás v Krasové téměř jednou tolik. Postavilo se přes čtyřicet rodinných domů. Staví se i na soukromých pozemcích. Další podobně rozsáhlou výstavbu v tuto chvíli neplánujeme. Nemáme na to už v obci potřebnou infrastrukturu,“ tvrdí starosta. Klíčové navíc podle něj je, aby se příchozí začlenili do života vesnice a nevznikaly izolované satelity.

Hřiště i akce

V obci nyní uvažují o rozšíření kapacity tamní školky, která spadá pod sousední Ostrov u Macochy a je plná. Sídlí však v budově, kde je současně také obecní úřad a zázemí hasičů. Komplikací jsou zatím dotace, které se vedení radnice nedaří získat.

„Zázemí pro děti a mladé rodiny je u nás ale podle mého dobré. Mezi novými domy jsou dvě odpočinkové zóny s herními a posilovacími prvky. Máme pěkný sportovní areál a hřiště s umělým povrchem, plus posilovnu. Děti jsou největší radost a doufám, že se tu mladým líbí a budou se do života v obci zapojovat víc a víc,“ uzavírá Václav Vágner.

Do úprav kina investují Blanenští další miliony.
Úpravy kavárny a terasy: do kina investují Blanenští další miliony

Život v Krasové si pochvaluje také Věra Suchá z nedalekého dvacetitisícového Blanska, která jezdí na návštěvu za vnoučaty. „Je tu čisto. Žádné odpadky jako třeba v Blansku u Kauflandu, žádné posprejované domy. Děti jsou tu v bezpečí, doprava do města v pohodě a krásná příroda. Mladí si vybrali krásné místo pro život. Do Krasové jezdím moc ráda,“ usmívá se babička prvňáka Šimona.

Ten je z bydlení v rodinném domě na vesnici nadšený. „Máme zahradu, kde si můžeme hrát s naším psem Amálkou. Mám tu plno kamarádů a do Blanska, kam jezdím na tréninky hrát baseball, je to kousek. Mám se tu moc dobře,“ dodává na rozloučenou.