Se žádostí o zavedení maximální povolené rychlosti třicet kilometrů za hodinu nedávno oslovila blanenskou radnici jedna z žen, které na Klepačově bydlí. „Když jsem se sem před pěti lety nastěhovala, za dopravní značku omezující rychlost v některých úsecích jsem byla ráda. Provoz roste, turistů a cyklistů přibývá, ale značka zmizela. Nechápu, proč se to stalo," podivuje se na blanenském webu tazatelka podepsaná jako Andrea Tvarogová.

Nejedná se o ojedinělou stížnost. „Zástupci blanenské dopravní komise se proto budou tímto podnětem zabývat na svém zářijovém zasedání," přislíbil vedoucí tamního odboru komunální údržby Petr Rizner.

Zároveň však přiznal, že jemu samotnému se podobný nápad nezdá jako ideální. „Třicítka je příliš malá rychlost. Dostali bychom se někam k pravidlům obytných zón. To by s sebou přineslo daleko více problémů, než tam podle některých lidí panuje teď," podělil se o svůj názor Rizner.

Pochybnosti o oprávnění takového snížení maximální povolené rychlosti má také ředitel blanenské městské policie Martin Lepka. „Podle některých lidí bychom navíc měli její dodržování neustále monitorovat. To ale z několika různých důvodů není v našich silách. Navíc mírné překročení tak nízké rychlosti bychom nejspíš většinou tolerovali," reagoval.

Na nepřekračování povolené rychlosti strážníci dohlížejí především v místech, která jim to umožňují. „Zrovna na Klepačově takových bohužel moc není. Je to tam samá zatáčka a cesty jsou úzké, navíc tudy ani moc aut nejezdí. A když, tak ne rychle, protože prostě nemají jak. Jestli chce někdo za každou cenu riskovat a jezdit po Klepačově třeba osmdesátkou, umístění značky mu v tom zabrání jen stěží," myslí si Lepka. Dodal však, že rozhodnutí dopravní komise budou strážníci samozřejmě respektovat.

Na Klepačově bydlí například také Tomáš Hanák. „Kdyby řidiči jezdili podle platných pravidel, všechno by se vyřešilo samo a padesátka by nikoho nelimitovala. Mám ale obavy z toho, že některým by nepomohla ani dvacítka. Navíc si nedokážu představit, jak by někdo porušování takového nařízení postihoval," zamyslel se.

Debaty nad rychlostí jsou podle něj v této části města časté. „Kdybych si musel vybrat, asi i já bych se nakonec přiklonil k návratu ke starým pořádkům, kdy třicítka na některých místech platila. Hlavně kvůli větší bezpečnosti dětí," naznačil Hanák.

Další z jeho sousedů naopak nechápe, jak může někomu dopravní situace na Klepačově vadit. „Vždyť tudy projíždí naprosté minimum aut. Snížení maximální povolené rychlosti na třicet kilometrů za hodinu považuji za pitomost," nebral si servítky Vladimír Vaněk.

Přemíra dopravního značení je podle něj většinou ke škodě. „Třeba v Dolní Lhotě nebo ve Spešově je provoz daleko větší a nikdo tam s podobným návrhem zatím nepřišel. Navíc v místech, kde takovou značku silničáři umístili, ji jen málokdo respektuje. Člověk se má za volantem řídit především citem," konstatoval Vaněk.

Blansko však není jediným místem, kde úpravu povolené rychlosti řeší. Třeba rodiče malých dětí z Bukoviny, vedení školy i obce požadují snížení rychlosti aut právě u tamní školy.

Zatím však spíše neúspěšně. „Jen snížení rychlosti nic neřeší. Navrhli jsme dodělání chodníků, které zajistí bezpečnější pohyb lidí. Dále ořezání zeleně, aby na silnici bylo lépe vidět. A pak proškolení někoho z obce, kdo by v době příchodu a odchodu dětí ze školy a do školy dohlížel na jejich bezpečnost," vyjmenovala policejní mluvčí Iva Šebková.

Její kolegyně Alice Musilová zase připomněla, že dílčí úpravy povolených rychlostí se nevyhýbají ani tak rušné silnici, jakou je ta označená I/43. „Omezení platí delší dobu třeba u Sebranic a docela nedávno jsme jej zavedli také poblíž autobusových zastávek patřících Závisti," připomněla.