V neděli se v Hodoníně konalo pietní shromáždění včetně mše svaté k uctění památky obětí holocaustu. Datum nebylo vybráno náhodou. Vzpomínka se tam v tomto období koná každý rok, protože 21. srpna 1943 byl z Hodonína vypraven největší transport vězňů do Osvětimi, kde většina z nich zahynula.
„Měla jsem nádherné dětství na moravském Slovácku. Bylo mi čtrnáct let, když přišli nacisti a s nimi obrovské zlo,“ zavzpomínala Emilie Machálková (na snímku) před lesním hřbitovem Žalov v Hodoníně, kde je pohřbeno sto jednadvacet lidí, kteří zemřeli přímo v táboře. Hodonínským táborem prošel i dědeček paní Machálkové.
„Tento tábor přežil, ale Osvětim už ne. Nikdo z třiatřiceti odvlečených členů naší rodiny se nevrátil,“ řekla. Ji a část její rodiny zachránilo to, že se přestěhovali do jiné obce, kde přežili díky tamním lidem. „Pomáhali nám, neměli jsme totiž nárok ani na potravinové lístky. Starosta nám zachránil život. Tu tehdejší hrůzu v sobě stále nosím. Dělejte všechno pro to, aby se to neopakovalo. Když vidím, co se dnes děje, připomíná mně to tehdejší dobu,“ apelovala s narážkou na žhářský útok na romskou rodinu ve Vítkově a rostoucí preference Dělnické strany.
Areál bývalého cikánského tábora je dnes rekreačním zařízením. Muzeum romské kultury v Brně usiluje o to, aby tam vzniklo mezinárodní dokumentační a vzdělávací centrum romského holocaustu. Ministru pro lidská práva a menšiny Michaelu Kocábovi se podařilo prosadit, aby stát uvolnil peníze na odkup rekreačního střediska. Delegace z jeho ministerstva včera do Hodonína také přijela.
„Nejpozději během dvou týdnů bychom měli mít informace z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kdy konkrétně k odkupu dojde. Jsme si vědomi toho, že pokud se to nepovede teď, s novou vládou by mohly vzniknout komplikace. Peníze na výkup nejsou problém, nyní se bude diskutovat o tom, jak bude financována výstavba centra a jeho provoz,“ uvedla Gabriela Hrabaňová, ředitelka kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity.
Věnce a svíčky k pomníku na lesním hřbitově v neděli položil například i ředitel památníku v Terezíně.