Ačkoli se děti učily v Černé Hoře už počátkem sedmnáctého století, na samostatnou budovu si musely počkat až do roku 1840. Významný zlom znamenala pro tamní vyučování také první světová válka. „Tehdejší učitelé museli školní docházku značně omezit, protože děti pomáhaly svým rodinám v hospodářství. Téměř dvě stě padesát mužů bojovalo na frontě," vysvětluje současný ředitel černohorské základní školy Vlastimil Šíbl.

V osmdesátých letech minulého století se škola potýkala s nedostatkem místa. „Usilovná jednání o možnostech nějaké přístavby vedlo vedení školy od začátku tohoto desetiletí. V roce 1985 však získali montovanou tělocvičnu a o tři roky později se jim konečně podařilo dosáhnout i vytoužené přístavby," říká Šíbl.

Z ní profituje i dvě stě deset dětí, které školu navštěvují v současné době. „V posledních letech registrujeme jejich mírný nárůst, který souvisí s vývojem populační křivky. Její odchylky se projevují třeba na počtu žáků, kteří naši školu každoročně absolvují. Stává se, že jednou vyjde z deváté třídy kolem dvaceti dětí a podruhé třeba skoro dvakrát tolik. Záleží na síle konkrétního ročníku," vysvětluje ředitel.

Zájem o maturitu

Většina žáků ve studiu pokračuje na středních školách. „To samozřejmě neznamená, že někteří se raději nenaučí nějaké řemeslo. Oblíbené jsou školy technického nebo stavebního zaměření, ale třeba i obchodní akademie. Vybírají si převážně instituce z regionu, ale zhruba deset procent odchází rovnou do Brna," konstatuje Šíbl.

Až na výjimky žáci pocházejí z Černé Hory a obcí ze zdejší spádové oblasti. To je případ i Ondřeje Musila, který černohorskou základní školu absolvoval před osmi lety. „Šel jsem na boskovické gymnázium. A musím říct, že jsem v prvním ročníku rozhodně nebyl oproti ostatním pozadu. Učitelé na základní škole mě připravili skvěle," oceňuje mladý muž.

On sám se nakonec rozhodl věnovat učitelství. „Studuji v Brně pedagogiku. Praxi jsem absolvoval přímo na základní škole v Černé Hoře, takže jsem si vyzkoušel její běžný chod i z opačného úhlu pohledu než před lety jako dítě," usmívá se Musil.

Vedení černohorské základní školy se drží dávného pravidla Jana Ámose Komenského. „Považujeme se za běžnou základní školu, která nemá žádné speciální zaměření. Naším cílem je žáka nejen naučit mnohé vědomosti a dovednosti, ale zároveň jej i vychovávat. Chceme prohlubovat jeho vnitřní harmonický vývoj. Je pro nás důležité, aby se uměl chovat ve společnosti ostatních. Jsme konzervativní v tom smyslu, že dbáme na tradiční hodnoty," popisuje Šíbl.

Převzali i Komenského heslo přirovnávající výuku ke hře. „Snažíme se žáky neustále něčím bavit. Například lyžařskými kurzy, výměnnými pobyty s partnerskou německou školou, sportovními soutěžemi nebo kláním ve zpěvu a tanci. Jedná se často o nepovinné předměty. Smysl spočívá v tom, že ačkoli si to děti mnohdy ani neuvědomují, i při těchto činnostech se stále něčemu učí," naznačuje ředitel školy.