Ty do Velké Roudky pozvali zástupci občanského sdružení Pramínek, kteří od loňska usilují o záchranu a obnovu areálu. Dobrovolníky získali přes neziskovou organizaci INEX Sdružení dobrovolnických aktivit, která organizuje workcampy po celém světě. „Dobrovolníci tady pracují už třetí týden, za tu dobu udělali pořádný kus práce. Jsem ráda, že nám byla majiteli dána možnost v našem snažení pokračovat i dál. Už bylo rozhodnuto o pořádání dalších dobrovolnických aktivit, budeme se snažit získat dotace z Regionálního operačního programu Jihovýchod a o grant z nadace VIA,“ uvedla zakladatelka a předsedkyně občanského sdružení Magda Kalová.

Pětičlennou skupinu dobrovolníků vede Věra Obelczová. „Pracujeme za byt a stravu. Naším úkolem je hlavně uklidit v areálu náletové dřeviny, kterých je tady opravdu hodně. První skupina už je částečně odklidila, uklízela také ve vile Svornost. Po práci vyrážíme na výlety a poznáváme okolí,“ popsala Obelczová. Mladí lidé, většinou studenti, přespávají v kulturním domě ve Velké Roudce. „Místní se k nám chovají moc dobře. O naši práci se hodně zajímají, spousta z nich totiž ještě pamatuje, jak to v lázních dříve vypadalo. Půjčili nám třeba matrace na spaní, brousí nám sekery, nosí nám zeleninu, moc ochotná je paní v obchodě,“ řekla dále Věra Obelczová.

Dobrovolníky práce baví hlavně proto, že je za nimi vidět. „Baví mě to moc. Jen mě překvapilo, že je areál v tak špatném stavu. Kdyby takové krásné místo bylo ve Francii, určitě by tam už někdo investoval,“ míní dvaatřicetiletý Bertrand Lelieur, který jinak pracuje ve francouzské armádě. Na workcampy jezdí pravidelně, ale v Česku je poprvé. „Opravdu hodně se mi tady líbí. Je zde velmi pěkná příroda a lidi jsou fajn,“ dodal.
Fyzická práce, která obnáší hlavně přenášení a osekávání stromů a větví, nevadí ani čtyřiadvacetileté Japonce Mamiko Ozawa. „Moc si to tady užívám. V Japonsku nemáme takovou přírodu a už vůbec ne tolik hub. O Českou republiku se zajímám, mám tady dvě kamarádky, takže jsem ráda jela na workcamp právě sem,“ uvedla dívka.

Jak práce postupují, sleduje i spolumajitelka areálu Olga Guttmanová. „Moc vítáme, že se do toho sdružení Pramínek a dobrovolníci pustili. Areál jsme dostali vrácený v restituci v roce 1991 úplně vybydlený a zničený. Peníze na kompletní rekonstrukci nemáme, takže budeme rádi, pokud se to tady povede nějak zvelebit a bude to sloužit nějakému dobrému účelu. Mně je pětasedmdesát let a přála bych si ještě vidět, aby to zde zase dobře vypadalo,“ uvedla Guttmanová. Lázně provozovali její rodiče, otec Vladimír Fišnar je ve třicátých letech koupil v dražbě. V padesátých letech však byly lázně znárodněny a po opuštění posledním provozovatelem už jen chátraly.

Klimatické lázně ve Velké Roudce vznikly v roce 1839. Ve vanových koupelích se léčili pacienti s nervovými, plicními či kožními chorobami, kteří tam jezdili až z Vídně. V areálu jsou dodnes dva prameny – František a Antonín – s velmi kvalitní pitnou vodou. Podle vyjádření Českého hydrometeorologického ústavu je místo klimatologicky srovnatelné například s lázněmi Jeseník.