V Boskovicích sloužil kněz Sarkander

Prostorný trojlodní chrám s osmi opěrnými sloupy a také jistým podobenstvím s kostelem sv. Jakuba v Brně. Několikrát vyhořelý, několikrát přestavovaný. Takový je boskovický kostel.

První zmínka o kostele v Boskovicích je z roku 1346. „Nikdo však neví, jak kostel vypadal dřív, zda byl dřevěný ani zda byl na stejném místě,“ zmínil se Stanislav Janků z Boskovic. Další zmínka o kostele na náměstí pochází až z roku 1490. Byla to pozdně gotická třívěžová stavba. Za stavbou základní části kostela stál podle všeho člen tehdy významného rodu pánů z Boskovic – Ladislav z Boskovic a Černé Hory, pán na Moravské Třebové. Nejvyšší komorník zemský. Stavba chrámu byla zdlouhavá a na jejím dokončení měli podíl kromě panstva i obyvatelé města a okolních vesnic.

Později se panství dostalo do rukou rodu Zástřizlovců, kteří dále o kostel pečovali a opravovali ho po požáru. „Za velmi významné se považují náhrobky Zástřizlovců umístěné v kostelních zdech,“ upozornil Janků na vysokou uměleckou hodnotu především náhrobků Jaroše Morkovského ze Zástřizl a Václava Morkovského ze Zástřizl. Renesanční náhrobky tesané z bílého hrubozrnného mramoru jsou umístěny v presbytáři na severní stěně kostela. Náhrobek Václava a jeho manželky je nejvyšším náhrobkem na Moravě, měří více než sedm metrů.

close zoom_in „Pod kostelem jsou dvě krypty, jedna pod presbytářem a jedna pod lodí, o té se ještě donedávna nevědělo,“ uvedl Janků. V kryptách, které nejsou přístupné, jsou pohřbena těla Zástřizlovců a Dietrichsteinů.

Ve 20. letech 17. století v Boskovicích sloužil jako kněz Jan Sarkander, který byl roku 1995 svatořečen v Olomouci papežem Janem Pavlem II. „Neví se však, jestli byl v Boskovicích jen jeden rok, nebo tři roky,“ řekl Stanislav Janků.

Věže zničil oheň

Dříve míval kostel tři věže. Po požáru v 18. století jedna úplně zanikla a vrchní část druhé věže byla rozebrána a o dvacet metrů snížena. Třetí věžička je dřevěná a nazývá se sanktusová. Snížená věž nyní sahá do výšky 41 metrů, kostel je dlouhý 45 metrů a v lodích široký 20 metrů.

Na hlavním oltáři stojí kříž s tělem Krista a na bocích oltáře sochy Panny Marie a sv. Jana v nadživotní velikosti. Vše je dílem brněnského sochaře Ondřeje Schweigla z konce 18. století. Kostelní dubové lavice s řezbami byly do kostela přeneseny v roce 1784 ze zrušeného dominikánského kláštera. Hlavní vchod zdobí portál se sochami, které vytesal architekt a sochař Ondřej Schroth. Sochy znázorňující Cyrila a Metoděje jsou dva metry vysoké, zhotovené z pískovce.
Do roku 1786 se u kostela i pohřbívalo, zbytky hřbitovního zdiva na západní straně kostela jsou patrny dodnes.