Tato socha, jež byla odlévána taktéž v pruských královských slévárnách v Berlíně a v Gliwicích, byla používána především jako pomník pro padlé vojáky. Litinovou plastiku Spícího lva si podrobně představíme v dalším dílu seriálu Blanenského deníku Rovnost Po stopách blanenské litiny.

Christian Daniel Rauch (1777–1857) byl jedním z řady špičkových umělců, jehož dílo odlévaly blanenské železárny. Christian Daniel Rauch se již od svého mládí věnoval sochařství a brzy poté, co se přestěhoval do Berlína, si ho všiml slavný německý sochař Johann Gottfried Schadow. Také na jeho doporučení mu pruský král Fridrich Vilém III. udělil šestileté stipendium k studiu umění v Římě, kde by mohl dokončit svoje vzdělání. Tam se mladého umělce ujali další světoznámí sochaři jako byli Bertel Thorvaldsen, Antonio Canova a také tehdejší pruský diplomat v Římě, jazykovědec Wilhelm von Humboldt.

V roce 1811 vytvořil Rauch na popud Fridricha Viléma III. náhrobek jeho nedávno zemřelé ženy královny Luisy. Touto sochou si Rauch vydobyl pověst světoznámého umělce. Po studiích v Římě se vrátil zpět do Berlína, kde pokračoval ve své tvorbě. Jen do roku 1824 vytvořil na sedmdesát soch a bust převážně známých osobností z německých dějin, z nichž mnohé byly vysoké téměř čtyři metry. Tyto sochy dnes můžeme vidět v národním památníku v Kreuzbergu blízko Berlína. Zároveň Rauch založil v Berlíně sochařskou školu, ze které vzešlo více jak dvě stě umělců.

Socha pro krále

Na svém nejznámějším díle začal Rauch pracovat v roce 1830 společně s architektem Karlem Fridrichem Schinkelem. Tímto dílem byla monumentální jezdecká socha pruského krále Fridricha II. Tento úžasný bronzový památník byl slavnostně odhalen v květnu 1851 v Berlíně. Tato plastika je považována za úplný vrchol Rauchovy tvorby.

Plastiku Spícího lva, někdy též nazývanou Odpočívající či Umírající lev, vymodeloval Christian Daniel Rauch před rokem 1822. Jeho první litinovou kopii odlili dělníci v tomto roce v gliwických železárnách. Protějškem ke Spícímu lvu byla socha nazvaná Strážící lev, opět z Rauchovy dílny, avšak tato plastika se v Blansku nevyráběla. Spící lev se odléval i ve slévárnách v Berlíně, které byly stejně jako gliwické přímým majetkem pruského království. Je velice pravděpodobné, že model sochy musel na přelomu 20. a 30. let 19. století pro blanenské železárny zakoupit Hugo František Salm-Reifferscheidt, který vynikal dobrým vkusem pro výběr modelů, jež se později odlévaly v Blansku.

S litinovou plastikou Spícího lva, kterou vyrobili slévači v Blansku, se můžeme v České republice setkat na dvou místech. Obě místa jsou spjata s prusko-rakouskými válkami v roce 1866. První Spící lev se nachází na pruském hřbitově ve Chlumu u Hradce Králové. Socha, která je na mramorovém podstavci, zde slouží jako památník pruské 1. gardové pěší divize. Druhý Spící lev stojí u Starého Rokytníku nedaleko Trutnova. Je věnován památce setníka Julia svobodného pána Kruchiny, jenž byl kapitánem mysliveckého batalionu a poblíž tohoto místa dne 27. června 1866 padl v boji. Pozlacená plastika sochy je na tomto pomníku z litiny, stejně jako podstavec. Celý monument je vysoký kolem sto šedesáti centimetrů.

Další plastiky Rauchova Spícího lva můžeme vidět na mnoha místech v Německu a v Polsku, avšak tyto sochy byly odlity v pruských královských slévárnách v Berlíně nebo Gliwicích. Asi nejkurióznější pomník se sochou Spícího lva se nachází v estonské Kärstně. Plastiku nechal odlít v roce 1844 ruský generál Joseph Carl von Anrep (1796–1860) na počest památky svého otce Heinricha Reinholda von Anrepa, který se proslavil jako generál ruské kavalérie v napoleonských válkách. Původ pomníku není znám, avšak kořeny této šlechtické rodiny napovídá, že plastika byla spíše odlita v Prusku než v Blansku.

JINDŘICH ČELADÍN (Autor pracuje v Muzeu Blansko)