Chladilová v ní pracovala na pozici vrchní sestry a působila tam až do jejího zavření 30. června 2011. „Za mě je to obrovská škoda, že se léčebna zavřela. Vybavení jsme měli na úrovni klinik a byly za námi vidět výsledky. Navíc jsme podle mého fungovali jako tým, který táhl za jeden provaz. Bylo tam takové rodinné prostředí. Vybudovat ho ale nebylo jednoduché. Mrzí mě, že to vzalo takový konec. Vždy, když kolem zavřené léčebny jedu, okamžitě mi naskočí vzpomínky,“ říká žena, která je již v důchodu.

Do zmíněné nemocnice nastoupila po mateřské dovolené v roce 1985. Předtím pracovala na porodním oddělení. Za prací jezdila do Brna. Kvůli rodině a malému synovi, který začal chodit do školky, zvolila nové místo kousek od domova. Nástup v Bílovicích nad Svitavou byl zpočátku hodně náročný. „Říkalo se, že do tamní nemocnice se chodí jen umírat. Bylo to těžké. Člověk viděl spoustu lidí, kterým se nedalo pomoci. Řada z nich byla v kómatech, u dalších se jen léky tlumilo jejich utrpení,“ vzpomíná Chladilová.

Jako jedno z prvních oddělení v kraji nabízeli paliativní péči. Když se z nemocnice stala léčebna dlouhodobě nemocných, byl problém udržet sestry. Fluktuace byla velká. „Někdo to mohl vnímat i jako určitý druh degradace. Neviděl v tom žádnou specializaci a odbornost. Bylo těžké mladé sestry motivovat a vzbudit v nich zájem a vztah ke starým nemocným lidem. Ale i to se nakonec podle mého překonalo,“ dodává bývalá vrchní sestra.

V léčebně se totiž začali specializovat na hojení chronických ran takzvanou vlhkou metodou. Měli výsledky a stali se jedním z výukových pracovišť. Na praxi tam chodili díky tomuto postupu zdravotníci z jiných nemocnic. „Úspěšnost vyhojení ran jsme měli až čtyřicet procent. Mělo to velký vliv na psychiku nemocných. Touto metodou se totiž snížila četnost bolestivých převazů. Měli jsme najednou jméno. U příbuzných nemocných i u sponzorů, kteří léčebnu podporovali,“ říká žena.

O to větší šok přišel v roce 2011, kdy Fakultní nemocnice Brno léčebnu zavřela. „Dodneška jsem přesvědčená o tom, že to byla obrovská chyba. Objekt je v nádherné lokalitě a dobře dostupný. Měl vybavení a kvalitní personál. Pětaosmdesát lůžek. Co by za ně dnes kdekoliv dali. V červených číslech jsme nebyli. Samozřejmě by se muselo investovat do oprav a modernizace. Ale nemyslím si, že splnění požárních předpisů by stálo desítky milionů, jak se tehdy uvádělo jako hlavní důvod zavření léčebny,“ uzavírá Chladilová.

Po uzavření léčebny přešla jako většina zaměstnanců do Fakultní nemocnice v brněnských Bohunicích. Tam pracovala jako vrchní sestra kožní kliniky a dále se věnovala hojení ran. Po sedmi letech pak odešla do důchodu a ještě pomáhala rozjet zařízení s ošetřovatelskými lůžky v Brně.