Část okolních lesů je kvůli velkému množství vyvrácených a poškozených stromů uzavřená až do konce září. Do odvolání jsou mimo provoz i jedovnické singletraily. Pod hlavičkou Singletrail Moravský kras tak nyní fungují bez omezení jen stezky v Mariánském údolí na Brněnsku. „Sezona na trailech v Jedovnicích skončila. Všechny stezky jsou uzavřené,“ řekl v rozhovoru Deníku jednatel spolku Petr Vaněk. Ten stojí také za pořádáním závodů Světového poháru horských kol v Novém Městě na Moravě.

Od kalamity v lesích uběhlo několik dní. Jak se z ní tady na základně v Jedovnicích vzpamatováváte?

Popravdě to nevypadá hezky. Do datové schránky nám přišlo vyrozumění od blanenských úředníků, kteří vydali zákaz vstupu do lesa. Ten platí na všechna parcelní čísla, kde máme od křtinského školního lesního podniku, potažmo od Mendelovy univerzity v Brně, pronajaté pozemky a všechny traily. Zákaz vstupu platí až do konce září. Veřejnost jsme o tom už informovali na naše webu. Lidi vyzýváme, aby z důvodů vlastní bezpečnosti a odstraňování následků kalamity lesníky a firmami toto nařízení respektovali a dodržovali.

Zpočátku se zdálo, že by to nemuselo být tak horké. Některé úseky stezek vypadaly sjízdně nebo na nich leželo minimální množství stromů…

Ano, části trailů poblíž kempu u jedovnického rybníku Olšovec se kalamita vyhnula. Jenže leží na parcele, kde v jiné části leží velké množství popadaných stromů. A vydaný zákaz se vtahuje na celé parcely. Tak to je. Stalo se a nic s tím dělat nemůžeme. Letošní sezona v Jedovnicích skončila, aktuální odhad odklízení stromů a likvidace následků kalamity je až půl roku. V Mariánském údolí se jezdí bez omezení, tam už jsou popadané stromy odstraněné. Z Jedovnic je to asi dvacet kilometrů autem. Nebo na kole po silnici, lesem se tam teď kvůli zákazu nedá dostat.

Zákaz vstupu do lesů v okolí Jedovnic, Habrůvky, Bukoviny a Křtin se nedotýká jen uzavřených jedovnických singletrailů. Myslíte si, že bude mít velký dopad i na další odvětví cestovního ruchu?

Kalamita se dotknula také provozu jeskyní v Moravském krasu. Některé přístupové cesty jsou po přívalech vody rozbité. Spousta lidí sem jezdila také na procházky, na houby. K úbytku turistů možná dojde, ale v tuto chvíli je těžké odhadnout v jaké míře. V okolí jsou další lákadla a třeba ve směru na Boskovice je spousta cest na cykloturistiku.

Máte nějaký plán B?

Krátce po kalamitě jsme si mysleli, že by bylo možné část nezasažených trailů otevřít ve zkrácené verzi. Ale plošným zákazem vstupu do lesa to rychle padlo.

Singletrail Moravský kras

• Jedovnické stezky (okres Blansko), 3 okruhy, 28,5 km.

• Mariánské údolí (Brno), 3 okruhy, 26,5 km.

Zdroj: www.singlekras.cz

Co tedy nyní budete v Jedovnicích dělat?

Vyzkoušíme nechat otevřené bistro. Také pro běžné turisty, co přijdou po svých, i to je naše klientela. Dáme tomu nějakou šanci, uvidíme po dvou týdnech, jestli to má nebo nemá smysl. V okolí je spousta další stravovacích zařízení. Necháme otevřenou půjčovnu kol, ale objednávka musí být on-line. Každý den tu nebudeme. Na skladě máme pětatřicet kol, která začneme postupně rozprodávat. Ty nám jsou v takovém množství teď v podstatě na nic.

Dá se říct, že za devět let fungování singletrailových stezek jste jako provozovatelé v nejtěžší situaci?

Částečně se to dá srovnat s nástupem koronavirové epidemie. Vše bylo tehdy zavřené, začátek sezony. Naštěstí se pak otevřela možnost jezdit na kole a naopak jsme byli jedni z mála, kdo alespoň v nějaké omezené formě fungoval. Kola se sice nepůjčovala, ale měli jsme otevřené okénko v bistru. Lidé nikam nemohli, jen ven do přírody, tak utíkali na vzduch do Jedovnic. Současná kalamita je pro nás něco nového, s čím se ale musíme popasovat. Snažíme se co nejvíce snížit náklady a výdaje, připravit se na další sezonu. Ještě je brzy na nějaké závěry. Přes jedovnické traily leží aktuálně asi dvě stě stromů. Některé mají v průměru i metr a jsou popadané v nepřístupném terénu, kam bude muset nastoupit těžká technika. Tím pádem se pak samozřejmě nedá vyhnout poškození upravených stezek. Až budou stromy odklizené, budeme znát celkový rozsah škod. Odklízení stromů ale může trvat klidně i půl roku. S lesníky jsme samozřejmě v kontaktu a budeme jednat, co dál. Zatím je to hodně čerstvé. Nedokážu v tuto chvíli říct, kdy se do obnovy stezek pustíme. Úpravu si vyžádají i úseky, kterým se kalamita vyhnula.

Jak na tom budete ekonomicky?

To je další věc. Nyní jsme v situaci, kdy nám vypadnout tři měsíce hlavní sezony, které nám každý rok generují určité prostředky. Z nich pak traily opravujeme. Máme tady samozřejmě i závazky vůči majitelům pozemků. V Mariánském údolí nemáme postavený objekt základny s bistrem a půjčovnou kol, takže tato lokalita nemůže sanovat naše současné ztráty. Není to růžové, uvažujeme o veřejné sbírce, ve které by příznivci jedovnických trailů pomohli. Oslovíme kraj a další partnery.

V posledních letech se snažíte jízdu na vybudovaných stezkách pod Singletrail Moravský kras alespoň částečně zpoplatnit. Funguje to?

Stezky neprezentujeme ve stylu, že jsou zdarma. Ze zákona asi nemáme legální možnost vybírání vstupného, les je volně přístupný, takže stále vlastně částečně fungujeme na bázi dobrovolného vstupného. Není ani technicky možné stezky oplotit, dát tam turniket a hlídat je. S cyklisty se snažíme komunikovat napřímo a vysvětlit jim, že bez jejich podpory není traily možné dlouhodobě udržovat na úrovni, na jakou jsou zvyklí. V posledních letech tak máme stanovený stokorunový poplatek na den. Na základně dostanou návštěvníci pásku nebo mohou přispět pomocí QR kódu.

Kolik se takto podaří ročně od návštěvníků vybrat?

Asi tři sta tisíc korun. Netajíme se tím, že upravené stezky vznikly z dotací a částečně z nich stále i fungují. Ale tyto peníze stačí na pokrytí nájmu pozemků a z části pokryjí personál. Ale co úpravy trailů, materiál a technika? Loni jsme za tři čtvrtě milionu upravili trail číslo tři. Za dalších asi dvě stě tisíc pak letos na jaře dvojku. Teď se nejezdí a stezky budou po kalamitě zničené, takže to byla vlastně nevyužitá investice. Roční provoz stezek stojí asi milion dvě stě tisíc korun. Od kraje dostáváme tři sta tisíc, dalších tři sta tisíc vybereme od cyklistů na trailovném, plus dary od soukromých subjektů. Zbytek musíme dokrývat z půjčovny kol a jinou ekonomickou činností.

V zahraničí se zpoplatněním podobných stezek problém není?

Nedá se to moc porovnávat, protože tam jsou často součástí bikeparků v horských střediscích. Zaplatíte si lanovku a v ním je naceněno prakticky vše. Je to podobné jako když jedete lyžovat. V lanovce je napočítaná úprava svahu, rolba, zasněžování. S lidmi se snažíme komunikovat, někteří to chápou a s trailovným problém nemají, stovku za den zaplatí. Další argumentují tím, že se stezky vybudovaly z dotací, z veřejných peněz, a co že to po nich chceme. Nepřispějí. Přitom jdou do bazénu, na kurty, do sportovní haly, na tenis nebo na golf. Značná část těchto sportovišť přitom byla vybudována z dotací ať už krajských, státních nebo evropských. Platí se tam vstupné a nikdo se nad tím nepozastavuje. Když by se třeba dálniční známka nechala na dobrovolné bázi, tak ji 99 % lidí u nás nezaplatí. Problematiku zpoplatnění stezek budeme do budoucna určitě řešit.

Nejste ve fázi, že byste se na tento projekt vykašlali a ukončili ho?

Člověka podobné myšlenky napadají, když se nedaří a je nějaký průšvih. Jako třeba teď. Na druhou stranu, kdyby to bylo jednoduché, tak to dělají všichni. Přišla nám do cesty nějaká překážka, kterou chceme překonat. Věříme, že komunikace s majiteli pozemků bude dobrá, s následky kalamity si poradíme a na jaře se bude v Jedovnicích zase jezdit. Do velkých úprav jako na trojce se pouštět nebudeme. Ty byly pro zkušenější jezdce. Chceme se zaměřit na rodiny s dětmi a tratě pro střední proud. Často se setkáváme s tvrzením, že naše stezky jsou nebezpečné, ale úrazy se stávají na lyžích, při tenise, fotbalu nebo volejbalu v hale. Chybu může udělat člověk všude. Z velké části je to ale o tom, jak si to člověk nastaví v hlavě.

V minulosti jste chtěli podobnou základnu, jako máte v Jedovnicích, vybudovat také v Mariánském údolí v Brně. V jaké fázi je tento záměr?

Popravě teď není vůbec na stole. Se stavebním úřadem jsme v této lokalitě jednali a vypadalo to nadějně. Teď ale musíme řešit aktuálnější věcí. Na konci příští roku nám v Jedovnicích vyprší nájem pozemků s univerzitou. Budeme jednat o prodloužení. Věřím, že to dopadne dobře.

Zároveň máte i odpůrce. Například ve zmiňovaném Mariánském údolí nějaký vandal opakovaně nastražoval na stezky kovové hroty…

Od té doby, kdy se do toho vložila policie, je klid. Rozumím, že někomu se singletraily nemusí líbit. Stejně jako mně se nelíbí spousta jiných věcí. Žijeme ale v demokratickém státě, je potřeba respektovat zákony a zároveň být tolerantní. My v lesích nevybudovali nic nelegálního. Ke všemu jsme museli mít řadu povolení, souhlas majitelů pozemků, odboru životního prostředí a dalších orgánů. Pořád mám za to, že kdo se chová slušně, je v lese vítaný. Cesta je ve výchově, ne nějakých represích. Do lesa chodí lidé odpočívat a čerpat energii. Když se tam chovají slušně a dodržují pravidla, nevidím v tom problém. Samozřejmě se najde určité procento lidí, kteří na to kašlou. Nedodržují pravidla ať už v lese, na silnici nebo obecně vůbec v životě.

Když se ohlédnete za uplynulých devět let provozu Singletrailu Moravský kras. Co za vámi vidíte?

Byly to hezké, i když někdy složité roky. Člověk měl ze startu trošku jinou představu, jak by to mohlo celé ekonomicky fungovat. Aby traily byly víc soběstačné a nemuseli jsme hledat tolik jiných zdrojů. Snad budou návštěvníci v budoucnu více uvědomělejší a více podpoří jejich pravidelnou údržbu a obnovu. Je to překrásná lokalita, která rozdala za ty roky spoustu radosti a pozitivní energie. Člověk nepotřebuje žádný tým, spoluhráče jako u ostatních sportů. Sedne sám na kolo a vjede do lesa. V krásných kulisách Moravského krasu, parádně si pročistí hlavu, vypne. Ne všude si mohou říct, že něco podobného mají k dispozici.