Nohy partám nadšenců i lyžařským oddílům však časem podrazil hlavně nedostatek přírodního sněhu, na kterém byli závislí. Takto například zanikl areál Pod dráty nad bezmála pětitisícovým Adamovem. Dnes zašlou slávu tamního lyžařského oddílu připomíná jen stará chata, kterou využívají orientační běžci.

„Lyžařský oddíl jsme zakládali pod tělovýchovnou jednotou Spartak Adamov v roce 1978. Poměrně rychle dosáhl stovky členů, které přitáhly zejména organizované zájezdy do horských středisek. Bezprostředně po založení oddílu se začal budovat lyžařský areál ve stráni nad městem, kde se postavila chata a vlek. Hodně se pracovalo s mládeží a Adamov měl v regionálních soutěžích silné zastoupení,“ zavzpomínal bývalý šéf adamovských lyžařů František Novák.

Oblouky Pod dráty

Pod dráty sjezdovce místní říkali podle toho, že vedla v blízkosti vysokého napětí. Adamovští postupně stále častěji bojovali s nedostatkem přírodního sněhu a vlek byl v provozu v 90. letech už jen zřídka. Oddíl pak kolem roku 2000 zanikl.

Norský deník Oldřicha Svobody.
Dědu poslali nacisté za polární kruh. Vnuk z Adamova se vypraví v jeho stopách

Z lyžařské mapy zmizela před časem také sjezdovka v blanenských Hořicích, kvůli které se tamní sokolská jednota ocitla v insolvenci. Naposledy se tam lyžovalo před deseti lety. Historie organizovaného lyžování v Blansku sahá až do 30. let minulého století. V Hořicích místní vybudovali také skokanský můstek. Předím se skákalo i ve Zborovcích.

„Velký vzestup lyžování nastal v roce 1958, kdy do Blanska přicházejí manželé Lorkovi. Zkušení lyžařští závodníci začali pracovat s mládeží. Postupně se v Hořicích dostavěly dva lyžařské vleky, provedly terénní úpravy sjezdařských tratí. To byly základy na nichž se začal rozvíjet agilní lyžařský oddíl,“ vrátil se do minulosti Pavel Svoboda, který se zabývá blanenskou historií.

Lyžování na Palavě

Lyžařské vleky se na Hořicích poprvé rozjely v roce 1969. V letech 1971 až 1972 se podle dobových pramenů družstvo blanenských lyžařů probojovalo až do druhé ligy. Další vlek Blanenští vybudovali v roce 1979 v rekreační oblasti Palava.

„Kotvičkový vlek vedl mezi nízkými borovicemi po levé straně a končil až nad bubnem, který je dnes již zarostlý náletovými dřevinami. Dalším vlekem, který se každoročně v té době stavěl na blanenské přehradě, byl přenosný lanový vlek pro začátečníky. Na něm se děti držely lana rukama. Když nebyl ve městě sníh, organizovali Blanenští lyžařské školy například v Čenkovicích nebo na Červenohorském sedle,“ zavzpomínal Miroslav Starý z Blanska.

Na tyto jednodenní kurzy podle něj vyjížděly většinou dva autobusy plné dětí. „Vezl se i ten lanový vlek, který na vhodném kopečku vedoucí a instruktoři postavili. Ještě si pamatuji, že děti měly na bundách navlečeny oranžové šusťákové vesty, aby je instruktoři snáze poznali,“ dodal Starý.

Chata jako v Nízkých Tatrách

V daleko skromnějších podmínkách než v blanenských Hořicích se lyžovalo ve Vavřinci, kde vlek o délce zhruba sto šedesát metrů vybudovali svépomocí tamní sportovci. V lokalitě Zdubina na svahu zvaném Žemla. Svah byl otočený na sever a sníh se na něm tak držel dlouho. Vlek byl hotový koncem roku 1979. O rok později u něj začali místní budovat chatu, která zútulnila zázemí lyžařského vleku.

„Tento typ chaty jsme vyfotografovali a zdokumentovali v lyžařském areálu Chopok v Nízkých Tatrách. A podle těchto podkladů ji pak postavili ve Vavřinci. Peníze na výstavbu vleku a chaty se dávaly dohromady z brigád v lese. A také z muzik pořádaných v parku ve Vavřinci nebo v kulturních domech ve Veselici a Sloupu,“ uvedli pamětníci z Technických sportů Vavřinec.

Na Blanensko zamířil v únoru nadměrný náklad. Byl dlouhý 33 metrů a vážil 114 tun. Jednalo se o rozměrný obal pece.
Nejzajímavější události roku 2021 na Blanensku objektivem redaktora Deníku

Na svahu vybudovali také nájezdový můstek, který sloužil ke sjezdovým a slalomovým závodům. V 80. letech využívaly vavřinecký vlek školy ze sousedního Sloupu a Ostrova u Macochy. „Díky zbudování chaty jsme začali pořádat v letních měsících stanování, branné závody a posezení u ohně. Dodnes její zázemí slouží i jiným organizacím obce. Na stavbě chaty bylo odpracováno přes šest set brigádnických hodin. Stavěla se se zhruba dva roky. Lyžařský vlek byl naposledy v provozu v sezóně 2012/2013. Léta se u něj také pořádaly oblíbené karnevaly,“ dodali Vavřinečtí.

Motor z cihelny

V roce 1968 postavila parta lyžařů z TJ Minerva Boskovice svépomocí severně od obce Velenov sto padesát metrů dlouhý háčkový vlek. Z toho, co lidově dům dal a bylo dostupné. Například motor vymontovali z dopravních pásů místní cihelny.

„K vleku byl z Velenova vykopán několik stovek metrů dlouhý přívod elektřiny. Na sjezdovce byly také instalovány stožáry osvětlení, díky čemuž bylo možné prodloužit dobu pro lyžování do večerních hodin. Na vleku lyžovaly nejen místní, ale také se zde konaly školní lyžařské výcviky. Jak v té době bývalo zvykem z důvodu chybějící techniky pro úpravu sněhu, pro kvalitní lyžování bylo vždy potřeba svah ušlapat, a po lyžování stáhnout,“ přiblížila vznik sportoviště dvojice nadšenců z Brna Vilém Kledrowetz a Ondřej Šedo.

V projektu Zapomenuté vleky se věnují historii zaniklých lyžařských vleků z různých koutů Česka i Slovenska.

Kvůli malé nadmořské výšce trpěl velenovský vlek stále častěji nedostatkem přírodních sněhu a na konci 80. let byl nabídnut k prodeji. Nový majitel ho ještě několikrát spustil, ale jen pro hrstku nadšenců. Torzo vleku a stožárů osvětlení byly v zarostlém svahu patrné ještě třicet let od posledního spuštění.

Urob si sám!

Vlastní lyžařský vlek si doslova na koleně postavili také nadšenci v Habrůvce. Podle návodu zveřejněném v časopise Udělej/Urob si sám z roku 1978. Vlek tvořily tři části – dolní stanice s pohonnou jednotkou, horní stanice a tažné lano. Místní ho stavěli každou zimu znovu. K tažnému lanu se lyžař zachycoval kotvou, kterou měl při sjezdu přichycenou u pasu. Vlak byl spuštěn počátkem osmdesátých let nejprve v délce asi sto metrů.

„Poháněl ho spalovací motor o objemu 150 ccm, který byl umístěný na dolní stanici. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl prodloužen na délku více než tři sta metrů. K pohonu lana už sloužil elektromotor připevněný na horní stanici,“ popsal vlek v Habrůvce na základě vzpomínek místních Karel Truhlář, který mapuje historii sportu v sousedním Adamově.

Lyžařský vlek fungoval v Habrůvce asi dvacet let. Jeho provoz uťal nedostatek přírodního sněhu. Využívali ho zejména místní děti, ale také studenti z jedovnické průmyslovky při lyžařském výcviku.

Lyžování na svahu v Olešnici.
Vzestupy a pády: covidový propadák. Skiareály na jihu Moravy zavřela epidemie

Letos v létě pak uplynulo třicet let od doby, kdy křtinská sokolská jednota demontovala lyžařský vlek. Ten si místní postavili svépomocí na louce za domy na Kolonce. Na svahu, kde se říkalo „Na Blesku". Měl délku asi sto sedmdesát metrů. Po zhruba deseti letech provozu Křtinští vlek začátkem 90. let definitivně demontovali.

„Technicky již neodpovídal platným regulím a navíc louka, na které byla sjezdovka, se musela v rámci restituce vrátit původním majitelům. Co našemu vleku chybělo, byly sedačky, sněžná děla a skipasy. Co ale u vleku nechybělo, byla várnice s teplým čajem a chlazenou lahvinkou slivovičky,“ zavzpomínal nedávno ve křtinském zpravodaji jeden z pamětníků Přemysl Horek.

Blanenský deník Rovnost děkuje za pomoc při psaní textu panu Karlovi Truhlářovi, autorům projektu Zapomenuté vleky, blanenskému galeristovi Pavlovi Svobodovi a dalším pamětníkům z regionu za poskytnutí vzpomínek a dobových fotografií.