Slavné dílo převzali Krumlovští na nádvoří zámku v dubnu 1950. „Krátce na to tam ale vznikla kasárna a na zámku se usídlili protitankoví dělostřelci. Epopej proto lidé přestěhovali do bezpečí podloubí kláštera, dnešní budovy městského úřadu. Plátna zajistili a přikryli tak, aby nebyla ohrožena. Rozbalili je až v roce 1957, když vojáci odešli. A začali s rekonstrukcí,“ popisuje Jana Slouková.

V té době byl Alfons Mucha na indexu protikomunistických živlů. „Byl označen za buržoazního malíře a režim neměl zájem dílo zachovat. Krumlovští se pustili vlastně do ilegální činnosti. Na restaurování se podílel rodák z Tuřan malíř Vladimír Terš, místní stolaři zhotovili rámy na plátna, dělníci v hutních montážích vyrobili vozíky na převoz. Zedníci opravili rytířský sál zámku, členky svazu žen leštily parkety,“ vzpomíná.

Do nebezpečné hry se zapojili i tehdejší komunističtí představitelé města. Například předseda tehdejšího národního výboru Josef Staroštík sháněl peníze na obnovu. „Na záchraně díla se shodli všichni. A Slovanskou epopej zachránili Krumlovští doslova v hodině dvanácté,“ oceňuje Slouková.

Díla poškodila nejen válka, ale i předchozí uskladnění v Praze. „Plátna tam byla naházená na uhlí, ve vlhku. I když jsou to odolné lodní plachty, některé měly díry, objevovala se plíseň,“ čte z poznámek matky.

Prvních devět pláten vystavili Krumlovští na zámku s velkou slávou 4. srpna 1963. „Mně bylo dvanáct let, byli jsme tam celá rodina a byla to velká událost pro všechny. Z Prahy ale tenkrát nikdo nepřijel,“ vybavuje si.

Mamince Ludmile přirostla epopej k srdci, celý život dílo propagovala, provázela návštěvníky výstavy, dělala tlumočnici. „O epopeji se u nás doma mluvilo často, myslím ale, že podobné to bylo ve většině domácností. Každou svou návštěvu vodili místní na výstavu,“ poukazuje Slouková.

Jakoby jim vzali dítě

O to tvrdší byla rána, která na obyvatele udeřila před deseti lety, když se po soudním sporu vrátila slavná plátna zpět do Prahy. „Zavládl velký smutek. Když jsme se s plátny loučili, protestovalo na nádvoří asi dva tisíce lidí. Později se tam lidé sešli znovu a pouštěli k obloze balony přání. Já jsem na něj namalovala zámek a šipku z Prahy do Krumlova. Maminku jsem tehdy na akci přivezla už na vozíku. Je milé, že přání se nám splnilo a epopej se brzy do Krumlova vrátí. Maminka se toho ale nedožila,“ je líto Sloukové.

Mezi pamětníky a srdcaře patří i Marie Makovičková. Návrat Slovanské epopeje do Moravského Krumlova je jako návrat ztraceného dítěte domů, i když jen na pět let,“ těší se.

Všech muchových obrazů se dotkl i restaurátor a akademický malíř Pavel Kobylka z Prahy. S kolegyní Ivanou Přibylovou se plátna starali od osmdesátých let. „Převzali jsme už celkem stabilní dílo, starali se o údržbu, vypínali plátna a vymysleli způsob expedice, která se používá dodnes,“ říká.

Jako restaurátor prý vždycky hleděl na Muchovo dílo s velkým obdivem. „Bylo to velké poučení, viděl jsem, jak Mucha obrazy stavěl, jak postupoval. Předlouhou mu byly fotografie se scénami, a mezi modely byli i jeho syn Jří a dcera Jaroslava.

Nejvíc ho vždycky přitahovaly první tři obrazy Epopeje. „Slované v pravlasti, Příchod Cyrila a Metoděje, Slované na Baltu, ty mě vždycky uvádí v úžas. Nejsugestivnější je snad

Vatikán pravoslavných, na němž mě vždycky přitahovalo světlo pouštěné do kostela,“ vybavuje si Kobylka.

Slovanská epopej: 

- Je cyklus dvaceti velkoformátových obrazů, v nichž Alfons Mucha ztvárnil dějiny slovanských národů.
- Vznikal v letech 1912–1926 na zámku Zbiroh na zakázku od Charlese R. Crana.
- Mucha dokončované obrazy postupně podmínečně předával Praze.
- V roce 1950 byla díla převezena do Moravského Krumlova.
- Tam byla zrestaurována a vystavena od roku 1963.
- V roce 2011 byla kvůli soudnímu sporu převezena zpět do Prahy.
- Během června se vrátí na pět let do Moravského Krumlova.