O víkendu uplyne padesát let ode dne, kdy místní slavnostně otevírali kostel svatého Josefa. Ten si za komunismu postavili svépomocí. Nevídaná věc. Stejně jako jeho jedinečný vzhled a interiér, které předběhly dobu. „Velmi odvážný krok. Vzhled kostela, jeho stavba i vše okolo. Komunističtí pohlaváři měli tehdy obavy, že dorazí velké množství věřících z celé republiky a bude z toho pozdvižení. Tradovalo se, že v lese byla nachystána i auta s vodními děly na případné rozehnání davů. Silnice byly uzavřené. I tak polními a lesními cestami dorazilo několik tisíc lidí,“ vzpomíná jeden ze senetářovských pamětníků Jan Gros.

Za druhé světové války se museli lidé ze Senetářova vystěhovat, protože kousek od vesnice byla německá dělostřelecká střelnice. Senetářovští si však slíbili, že pokud se vrátí, postaví v obci místo původní malé kaple větší. „Hned po válce se na ni začaly vybírat peníze. Jenže přišel převrat v roce 1948. K moci se dostali komunisté, přišla měnová reforma a úspory znehodnotila,“ dodává dnes čtyřiaosmdesátiletá Marie Grosová.

Ilustrační snímek.
Prodražené CZT v Boskovicích? Vícepráce byly oprávněné, tvrdí auditoři

Druhá šance přišla na konci šedesátých let po uvolnění politických poměrů. Podle vyprávění tehdejšího faráře z nedalekých Jedovnic Františka Vavříčka byl některý z úředníků ochotný před odchodem do důchodu podepsat souhlas k uskutečnění stavby. „Jenže na dodání potřebných podkladů byly jen dva týdny. Otec František se obrátil na brněnského sochaře a malíře Ludvíka Kolka, který měl za sebou úpravy interiérů sakrálních staveb. Nejdříve ho odmítl s tím, že není architekt. Potom ale vzal hroudu sochařské hlíny a začal hledat základní tvar kostela,“ vrací se do historie jedovnický farář Václav Trmač.

Přes třicet tisíc brigádnických hodin

Místo kaple však místní začali v roce 1969 budovat kostel. I když ještě nebyly hotové prováděcí výkresy celé stavby. Na místě se střídaly party dobrovolníků, nejen místních. Dohromady odpracovali přes třicet tisíc brigádnických hodin. Materiál nebylo podle pamětníků možné nakupovat ve velkém a lidé ho maskovali například jako cement a cihly na opravy vlastních domů. Dále se dařilo postupně získávat další peníze do veřejné sbírky. „Na kostele pracovala prakticky celá dědina i přespolní. Já jsem byl elektrikář, tak jsem vypomohl s rozvody elektřiny a podobně další chlapi i ženy. Stále vidím před sebou tesaře pana Skotáka ze Suchdola, který celou stavbu řídil. To byl velký machr a praktik. Hlavně jak vymyslel bednění a betonování,“ vzpomíná Jan Gros.

Ilustrační foto.
Dva miliony z městské kasy a skejťáci si v Blansku zařádí

Kostel se pyšní unikátní železobetonovou skořepinou ve tvaru lodi. Ta však byla zároveň nejproblematičtější. Když totiž Ludvík Kolek navštívil statiky na Vysokém učení technickém v Brně, řekli mu, že konstrukci neumějí spočítat. S podobnou se totiž nesetkali a nevěděli, jak vést řídící přímku. „Nešťastný autor smutně procházel parkem a všiml si zakřivené větve. Vrátil se za statiky a zeptal se, jestli by nebylo možné použít k výpočtu řídící křivku. A ono šlo,“ popisuje průběh stavby jedovnický farář.

Kostel byl dokončený v roce 1971. K jeho vysvěcení však musel dát povolení také krajský církevní tajemník. A ke slovu přišli i tehdejší komunističtí úředníci na vyšších místech. „Příslušné orgány až tehdy zjistily, že si někdo dovolil postavit za normalizace nový kostel. Všechna povolení a účetnictví však byly v pořádku. Padly návrhy, že z kostela bude luxusní restaurace nebo kulturní zařízení. Nakonec z toho sešlo,“ dodává Václav Trmač.

Kostel svatého Josefa, Senetářov
Podobu kostela navrhl brněnský sochař a malíř Ludvík Kolek.
Na jaře roku 1969 vyhloubili místní základy a v červnu položili základní kámen.
Na staveništi odpracovali přes 30 tisíc brigádnických hodin. Peníze na stavbu získali ve sbírce a z darů.
Kostel se pyšní unikátní železobetonovou skořepinou ve tvaru lodi. Dokončený byl v roce 1971, ale vysvěcení se dočkal až o 20 let později.
Stěny kostela zdobí čtrnáct obrazů křížové cesty od Mikuláše Medka.
Autorem kněžiště a tyrkysového triptychu nad oltářem je výtvarník Ludvík Kolek.

Kostel nakonec mohli věřící využívat jen v omezené míře a k jeho vysvěcení nedošlo. Toho se dočkal až o dvacet let později. Mše se tam konala jen jednou za měsíc a ve všední den. Stěny kostela zdobí čtrnáct obrazů křížové cesty od Mikuláše Medka. „Pamatuji si, že starší lidé měli k výzdobě kostela výhrady. Bylo na svou dobu velmi odvážné a netradiční. Nám mladým, se ale tato moderna líbila,“ usmívá se Marie Grosová, který se v senetářovském kostele starala bezmála čtyřicet let o květinovou výzdobu.

Medaile pro Ludvíka Kolka

Autorem kněžiště a tyrkysového triptychu nad oltářem je výtvarník Ludvík Kolek. Ten se však padesátiletého výročí otevření kostela nedožil. Zemřel letos v květnu. „V roce 2007 mu biskup Vojtěch Cikrle předal medaili svatého Petra a Pavla za dlouholetou obětavou službu pro církev. Za celoživotní úsilí v oblasti sakrální tvorby a architektury byl Českou biskupskou konferencí oceněn Řádem svatého Cyrila a Metoděje a v roce 2015 obdržel Cenu Jihomoravského kraje,“ připomněla mluvčí brněnského biskupství Marina Jandlová.

Podle faráře Václava Trmače si jedinečná stavba v uplynulých letech vyžádala několik stavebních zásahů. Na poli za senetářovským kostelem se totiž změnil způsob hospodaření, který měl vliv na hladinu spodní vody. A kostel se dal do pohybu. „Stavba začala praskat. Nejdříve okna a pak i stěny. Musela se ukotvit šestatřiceti piloty dlouhými pět až sedm metrů. Poté došlo k výměně oken a dveří. Později přišla na řadu oprava schodiště před kostelem a dlažby, která se místy propadala,“ upřesňuje na závěr Trmač.