Zabývají se průmyslovou archeologií. Zázemí mají v areálu Staré huti u Adamova, kde už bezmála dvacet let při Setkání ve střední části Moravského krasu praktickými ukázkami seznamují zájemce s historickými řemesly. „Spousta lidí v dnešní době neví, co všechno tato řemesla obnášela. Co všechno museli tehdejší lidé znát a v jakých podmínkách pracovali,“ říká jeden z členů Spolku, Františka Martin Barák. Historické tavbě železa se věnuje přes pětadvacet let.

Co vás na historické tavbě železa přitahuje a baví?

Mě v podstatě vždy lákaly technologie spojené s ohněm. Proto jsem také vystudoval obor slévárenství. K historické tavbě železa jsem se dostal částečně i díky tomu, že lidé, co se pohybují okolo slévárenství, si cení historie. A zabývají se jí.

Spousta lidí dnes bere řadu běžných věcí automaticky a jako samozřejmost. Pro hřebíky se jde do železářství, pro chleba do obchodu…

Přesně. Už nepátrají po tom, že všechno musel někdo vyrobit, udělat a co za tím vším je. A už málokdo dnes takové věci umí vlastníma rukama udělat. Právě to mě oslovilo. Můžu říct: Umím vyrobit železo, upéct chleba. To mě obohacuje.

Předpokládám, že práce v železářských hutích, u vápenných pecí nebo takové pálení dřevěného uhlí v milířích byly v minulosti velmi fyzicky náročné…

Hutě byly poschovávané ve svazích v lesích. Byla to velmi náročná fyzická práce. Železná ruda se musela nakopat, přebrat, pražit. Spotřeba dřevěného uhlí byla obrovská, takže se kácely velké lesní plochy. Kromě fyzické práce byly ale potřeba také odborné znalosti, které se předávaly z generace na generaci. Když si vezmeme, v jakých podmínkách tehdejší lidé pracovali, tak je až neuvěřitelné, co dokázali s trochou nadsázky „na koleně“ vyrobit.

Martin Barák
- O něm: Narodil se v Brně a žije v Holubicích. Je mu osmačtyřicet let, vystudoval obor slévárenský technolog a živí se jako programátor. Více než pětadvacet let se zabývá historickou tavbou železa a dalšími starými řemesly. Společně s dalšími nadšenci je členem Spolku Františka, který patří do Kruhu přátel Technického muzea v Brně. Věnují se průmyslové archeologii. Snaží se věrně napodobit například dobovou tavbu železa, pálení vápna nebo keramiky. Pravidelně se s nimi účastní ukázek a workshopů v areálu Stará huť u Adamova. Rád také fotografuje.
- Jak odpočívá: Uteče někam, kde není signál.
- Oblíbená kniha: Detektivní příběhy od anglické spisovatelky P. D. Jamesové.

Jste členem Spolku Františka. Jak toto uskupení funguje?

V první polovině devadesátých let začínalo Technické muzeum v Brně s prvními pokusnými tavbami železa. Na to se postupně nabalovali další lidé. Odborníci i nadšenci. Kromě historické tavby železa se v areálu Staré huti zabýváme pálením vápna v historických pecích, pálením dřevěného uhlí nebo keramikou. V terénu se lidem snažíme ukázat co nejvěrnější postupy a podobu těchto řemesel. Spolupracujeme s řadou odborníků z celé republiky, i ze zahraničí, kteří se industriální archeologií zabývají.

Areál Staré huti vám nabízí přímo ideální zázemí. Je tu muzeum železářství, dochovaná huť a k dispozici máte na louce prostor s historickými replikami pecí…

Spolek Františka se zabývá historickou tavbou železa. Na snímku je jeden z jeho členů Martin Barák v areálu Stará huť nedaleko Adamova.Tohle místo má navíc velmi silnou železářskou historii. Navázali jsme na archeologické výzkumy raně středověkých hutí bývalé archeoložky blanenského muzea Věry Souchopové, která později pracovala v Technickém muzeu v Brně. Hutě se nacházely v nedalekých Babicích nad Svitavou, Habrůvce, Olomučanech. Areál Staré huti spravuje Technické muzeum v Brně a pravidelně pořádá Setkání ve střední části Moravského krasu, kde lidem právě přibližujeme historickou tavbu železa a další stará řemesla. Příští rok to bude už jednadvacáté setkání.

Za více než čtvrtstoletí, co se průmyslové archeologii věnujete, jste museli urazit dlouhou cestu…

Když jsme začínali, uměli jsme vyrobit laboratorní vzorek železa. Dnes se zabýváme například ekonomikou provozu. Co nejefektivněji získat finální produkt s co možná nejnižšími náklady. Načerpali jsme obrovské množství zkušeností a poznatků.

Výstupy musí být velmi cenné i pro Technické muzeum v Brně a jeho výzkumy…

Ano. Vymezili jsme například rozsah použitelnosti železných rud nebo použitelnost různých technologií. Když jsme s historickými tavbami začínali, měla o nich kromě několika odborníků většina z nás jen povrchní znalosti. Dnes prakticky umíme celý proces. Když to zkrátím a velmi zjednoduším, tak od těžby rudy po výrobu hřebíku nebo podkovy. A dokážeme s tím seznámit laickou veřejnost. A to je podle mého, co se týká historie a zachování nějakého odkazu minulosti, velmi důležité.