Ten už několik let vede v Brně školu pro výcvik vodicích psů, kteří usnadňují nevidomým každodenní život.
„Volných dnů mám poskrovnu. Psi mají své potřeby. Vždycky se o ně musí někdo postarat,“ říká Dvořák. Jeho pracovní den začíná tím, že psy vyvenčí a nakrmí. Potom je naloží do auta a doveze do Brna. „Z domova si jich dovezu kolem pěti, další přivedou do naší kanceláře lidé, kteří o ně dočasně pečují ve svých domovech. Je to pro psy ideální, protože nejsou zavření v kotcích a odmalička jsou v kontaktu s lidmi,“ vysvětluje.


Ke psům má zvláštní vztah. Pracoval s nimi celý život, ale cvičit pro nevidomé je začal asi před patnácti lety. „Tehdy jsem bydlel v Praze. Tam se cvičení psů začalo organizovat, a tak jsem se šťastnou náhodou k tomu dostal,“ objasňuje. Dnes jeho škola patří k mezinárodně uznávaným. Přesto se stále snaží ve své práci zdokonalovat. „Společně s ostatními jezdíme na zahraniční stáže, kde získáváme nové poznatky,“ vysvětluje.


Vlastní příprava každého vodicího psa znamená pro cvičitele šest až osm měsíců trpělivé práce. „Začínáme v klidných uličkách města a postupně se dostáváme až do hektického centra Brna,“ říká Dvořák. Psa učí potřebným povelům tak, aby po skončení výcviku byl nápomocný svému budoucímu pánovi. „Po závěrečné zkoušce pes dovede bezpečně nevidomého vést, umí odbočovat, vyhledat místo k sezení, dává pozor na překážky a zvládá další úkoly,“ vypráví Dvořák.
Štěňata kupuje od vybraných chovatelů či je vybírá z vlastního chovu.