I takové historky z minulosti si v sobotu odpoledne povídaly čtyři kamarádky. Sešly se u draní peří. „Husu musíme oškubat a čisté peří pak dereme. Z pírek, které zbudou, potom uděláme mašlovačku,“ řekne Josefa Drtilová ze Šebrova. Ta hbitými prsty svléká pírka v setnici, kam pozvala i své přítelkyně. „Udrané peří zaneseme do obchodu. Pak je použijí do polštářů, peřin a prošívaných dek,“ dodává Bedřiška Váchalová, která přijela do Šebrova z Olešné.

U rozehřátých kamen posedávají další dvě ženy. „Dřív se drávalo každou zimu a po večerech, když se lidé vrátili z práce,“ přihodí jedna z nich a vhodí do vandlínu další zpracované peří.

Jeden polštář by měl podle žen být vycpaný dvěma kilogramy peří, do duchny patří asi tři a půl kila. „Dříve jsme draly i čtrnáct dní. Za tu dobu jsme naplnily pytle zhruba deseti kilogramy,“ dodává další pilná žena. Tato práce je přitom velmi únavná. Některé dračky dokonce u práce stály, aby neusnuly. Všechny čtyři rodačky ze Šebrova to však nyní berou jako společenskou chvilku. „Často se nevídáme, takže když se sejdeme, probereme všechno od malinka až po stáří,“ usměje se Váchalová. Přestože se peří dere uvnitř domů, lecjaké nebezpečí na ně číhá i tam. „Když jedna přišla a kýchla, to bylo nadělení, peří se rozlítlo všude,“ vzpomene Váchalová.

Spánek pod duchnou je největší odměnou. „Duchna je lehounká, to se to pod ní spinká,“ pochvaluje si Drtilová. Peří podle žen vydrží pořád. Mělo by se však občas vyčistit.