Před vchodem do jeskyně Výpustek nedaleko Křtin postává pod střechou hlouček zkřehlých a promoklých turistů. Za chvíli vyrazí do Staré drátenické jeskyně, která je veřejnosti běžně nepřístupná. V sobotu se otevírala poprvé. „Máme tady firemní akci. O Setkání ve Střední části Moravského krasu jsem si přečetl na internetu. Moc mě to zajímalo, tak jsem se na chvíli vypařil a vyrazil do jeskyní. Už jsem byl vůbec poprvé v Býčí skále. Nádhera. Teď se podívám do Výpustku a mezitím snad stihnu nakouknout i do Staré drátenické jeskyně. Rád bych se podíval i ke Staré huti, ale to už mi asi nevyjde. Tak třeba příště," říká Pavel Sáňka, který na Blanensko přijel až ze Strakonic.

Do krasu ho přilákala i skutečnost, že jeho příjmení má možná spojitost s archeologem, speleologem a blanenským kronikářem Hugo Václavem Sáňkou. „Mám indicie, že by to mohl být můj vzdálený příbuzný. Pátrám v archivech a snažím sestavit rodokmen naší rodiny," dodává muž.

Vzhůru do jeskyně

Po blátivé lesní cestě vyráží do Staré drátenické jeskyně asi dvacítka turistů. „Je to asi šedesát metrů dlouhá vybetonovaná sluj, kde se dříve těžily fosfátové hlíny. Za války sloužila vojenským účelům. Později se zde skladovaly například gulášové konzervy pro námořníky. Teď je jeskyně zakonzervovaná a lesníci ji používají pro uskladnění stromků na výsadbu v době vegetačního klidu," upřesňuje po cestě průvodce Jiří Cihlář.

O pár kilometrů dál před Býčí skálou stojí kolony zaparkovaných aut. Na louce před jeskyní je několik krámků s ukázkou řemesel. A také germánské ležení s plátěnými stany a zakrytým tkalcovským stavem. „Doufám, že se to trošku protrhá. Zatím je počasí pod psa," není moc do řeči Janu Kubalovi v germánském rouchu.

Na ohni vaří v kotli na oběd cizrnu. „Kvůli počasí jsme nemohli zatím ukázat práci na tkalcovském stavu. Kamarád naproti aspoň vyrábí šperky z korálků," dodává příznivec historie, který přijel z Plzně.

Po druhé hodině odpoledne se obloha přece jen na chvíli vyjasní a déšť ustává. Právě včas. Nadšenci prehistotrické tavby železa u Staré huti v Josefovském údolí totiž právě začínají rozhrnovat milíř. V něm pálili už od pondělí dřevěné uhlí pro pece tavičů železné rudy a kovářů. „Déšť milíři moc nevadí. Je to něco podobného, jako když se člověk zpotí a voda ho osvěží," usmívá se jeden z uhlířů Dominik Talla z Babic nad Svitavou.

Uhlí nakonec Talla společně s kolegou Eduardem Tržilem a Jiřím Kaderou vypálili přímo ukázkové. „Podívejte se jaké má uhlí stříbřitý nádech a jakoby zvoní," je pyšný na svou a práci parťáků Tržil.

Řemesla u Staré hutě

O kus dál ještě doutná milíř, postavený podle techniky malgašských domorodců z Madagaskaru. „Tenhle milíř je můj premiérový. Sám jsem zvědavý, jaké uhlí z něj bude. Doufám, že minimálně tak dobré jako ve velkém milíři vedle a několik dní práce nepřijde vniveč," je nervózní Dominik Talla.

Na prostranství u Staré huti hořelo ve svahu dřevo a uhlí v několika replikách starých slovanských pecí. Lidé viděli tavbu železné rudy i práci kovářů či výrobu dehtu. U jedné z pecí ochutnali čerstvý chleba. Prostranství zaplnila také řada stánků s dobovými řemesly. K vidění byla práce šperkaře, dřevěný soustruh, písař či výroba košíků. Kdo nechtěl spoléhat jen na své nohy nebo auto, mohl nasednout na historický autobus a stihnout si ještě prohlédnout i křtinský zámek s arboretem nebo kostel svaté Barbory v Adamově.