Až deset tun vytříděného odpadu z hliníku mělo podle prvotních úvah zástupců svozové firmy ročně skončit v boskovických kontejnerech na tříděný odpad. Nyní, po devíti měsících od zavedení novinky, je realita podstatně jiná. Ukázalo se, že lidé hliník skoro vůbec netřídí. Vedení města to chce změnit.Místo deseti tun ročně sotva čtyřicet kilogramů hliníku. To je zatím výsledek snahy o třídění co nejvíce recyklovatelných materiálů v Boskovicích. Každý měsíc popeláři z kontejnerů získají zhruba dva až pět kilogramů. „Hliník je možné odevzdávat do žlutých kontejnerů na plast. Už dříve jsme tam umožnili dávat kromě PET lahví i krabice od mléka a džusů. Na to si lidé zvykli. S hliníkem zatím takový úspěch není," poznamenala místostarostka města Jaromíra Vítková.

Podle ní je proto třeba znovu a důrazněji o možnosti odevzdávání hliníku do kontejnerů informovat různými cestami. Výzvy tak lidé v nejbližší době najdou v městských zpravodajích či na webových stránkách. „Zavedení třídění dalších surovin chce čas, aby se ujalo. Stačí si vzpomenout, jak dlouho trvalo, než lidé začali třídit PET lahve," doplnil starosta města Jaroslav Dohnálek.

V Blansku k plošnému třídění hliníku do svozových kontejnerů zatím nedospěli. Třídit hliník ale mohou lidé doma a pak jej sami odevzdat do některého sběrného dvora nebo kovošrotu. Dostanou za něj i zaplaceno. „Za kilo hliníku teď vyplácíme zhruba třicet korun. Určitě se vyplatí hliník třídit a odevzdat. Třeba pokud někdo chce vyhodit staré hliníkové hrnce a podobně, je lepší je odevzdat než vyhodit do popelnice," myslí si Antonín Sedlář z lomnického kovošrotu.

S hliníkem se lidé setkávají každý den při běžné spotřebě. Není jen v plechovkách s pitím nebo v konzervách. „Hliník je i v obalech od sýrů nebo másla, ve víčkách od jogurtů a podobně. Hliníkový obal je označený trojúhelníkem s nápisem AL. Lze jej poznat snadno i tak, že když obal zmačkáme do kuličky, zůstane tak. Na rozdíl od obalu na kávu například," vysvětlila Monika Vokálová z Ekologického institutu Veronica.

Právě ona je v Blansku jednou z propagátorek třídění hliníku. „Je to surovina, která se nikdy netřídila, přitom je energeticky velmi náročná. Recyklací se ušetří až pětadevadesát procent energie," zdůraznila Vokálová.

Pokud Blanenští hliník třídí, mohou tím navíc přispět na dobré účely. Už asi deset let totiž v blanenské knihovně stojí nádoba na hliník, kterou mnozí hojně využívají. „Lidé si zvykli, že tam hliník mohou hodit. Dokonce odtud jednu dobu nádoba měla zmizet, ale hodně lidí bylo proti, tak tam zůstala," dodala Vokálová.

Nádobu vyprazdňují děti ze základní školy na Rodkovského ulici, které hliník také samy sbírají. Výnos ze zpeněžení odpadu pak posílají na humanitární účely. Podle Vokálové má třídění proto dvojí efekt – posílí ekologické myšlení a ještě pomůže potřebným.

Lidé třídí většinou jen to, co mají kam dát. „Já recykluji jen sklo a plasty, protože jedině na tento odpad máme ve vesnici kontejnery. Plechovky bych třídila klidně také, ale nerada z nich piju, takže je vlastně ani nekupujeme. Ojediněle se u nás objeví, když je přinese třeba návštěva. To pak skončí v koši," popsala třicetiletá Zdeňka Pokorná.